Dopisy z Francie (2000)

(1) 10.4.2000, Adresa do Francie

Mili, zlati,

leti to, leti. Uz zase mizim, a sice tento patek 14.4.2000. I kdyz tentokrat jede Punta se mnou, presto mi bude urcite desne smutno a teskno, a tak me rozradostni jakykoli dopisek ci pohled od VAS.

S mailem to nebude asi zadna slava, mozna se mi jednou za uherskej rok podari vybrat adresu na Hotmailu, ale moc v to nedoufam. Na baraku neni ani telefon. Snad to preziju, zatim se mejte, na podzim nashledanou.

Klara

(2) 12.4.2000, Dalsi kontakt do Francie

Mili, zlati jeste jednou!

Jeden hrozne hodny clovek mi nabidl svoji e-mailovou adresu k pouziti pro prijem mych dopisu. Pry mi bude vzkazy predavat. Takze, kdo budete leniv psat na papir, je mozne psat emaily a do predmetu napsat FOR KLARA.

PROSIM, mejte na pameti, ze to je adresa do kancelare a neposilejte mi tam kravinky a nesmysly. Bude mi to tisknout a nosit, tak to je fakt jen pro zajimave, uklidnujici, optimisticky ladene a povzbudive dopisy.

Uvidime, dam vedet, jak to chodi,

cavas

Klara

(3) 3.5.2000, Ahoj z Francie

Ahoj lidicky, tak se mi skoro po trech tydnech podarilo dostat k emailu. Je to ale des, protoze klavesnice ma UPLNE jinak pismena a znaky a pocitac je desne pomalej. Navic je to daleko od domova, nesmej sem psi, musim si rezervovat misto tyden dopredu, no des. Je to ale zadarmo a ne za sto franku na hodinu...

Mam jen asi deset minut, zkusim kdyztak vic napsat priste. Mame se s Puntou fajnove, jenom je tu sileny vedro. Co se komunikace tyce, papirove dopisy me potesi nejvic, nicmene emaily dostavam denne z kancelare CB.

Na maily muzu odpovidat, sice ne moc casto, ale prece. Holt pisu na papir, uz jsem vypsala jednu propisku.

Mejte se vsichni fajnove, ja se zase ozvu,

Klara a Punta

(4) 5.5.2000, Cerstve zpravy z Francie

Ahoj lidicky,

sedim u pocitace, u RYCHLEHO pocitace, nicmene jsem opet trochu handicapovana, tentokrat ve stavu ponekud "picolee". Vypili jsme trosku vina a jeste dalsich veci, ne ja, a jen si tak sedime a povidame a ja muzu psat.

Nicmene tu nechci moc zdrzovat, takze.

Mame se dobre, bydlime v baraku hned vedle prace. Ma ruska kolegyne je ponekud desna, prace je ponekud monotonni, ale to jsou tak vsechny vyhrady, ktere mam. Zbytek je v pohode. Tak napriklad tento tyden jsme pracovali jen jeden a pul dne, protoze pondeli bylo volno, v utery dopoledne mame hodinu FJ no a ctvrtek a patek jsle travilii s tema detma, pro ktery stavime skolu. Vcera jsme byli v muzeu dreva a hracek SUPER, a dneska jsme jeli na piknik do takovyho velkyho parku za mestem a pak na lodich projizdeli mesto. Byla to ale vyjimka, jinak pracujeme. Minulej patek prijel jeden Belgican, tak aspon nejsem s tou Ruskou sama. Ve stredu jsme mely ponekud mensi vymenu nazoru, protoze uz jsem nejak nesnesla to jeji vecny buzerovani a proste jsem zacla odporovat. Ale jinak v pohode. V pondeli prijedou dalsi tri lidi, dva z Belgie, jeden Ukrjinec, tak uz to bude uplne v pohode. Teda doufam.

Jinak mi prislo spoustu ruznych zprav, dopisu, pohledu, mailu, za ktere dekuji, ovsem musim vas upozornit, ze ja tu nejsem na prazdninach, jak se nekteri vyjadrili. Ja tu pracuju a rozhodne se neflakame. Nicmene dobrovolna prace ma tu vyhodu, ze o vas vi cele mesto a porad nekdo prichazi s navrhy, co delat ve volnem case, a lidi vas vezmou na mista, ktera stoji za to videt, takze nemusite porad studovat pruvodce. A taky nas furt nekam zvou a vari pro nas dobroty a tak.

Pocasi je tu uplne prepychovy. Za ty tri tydny, co jsem tady, prselo dvakrat, jinak je furt teplo, pres den tak tricet, v noci tak dvacet stupnu. Pred sluncem se skryvam, jinak ostatni jsou opaleny.

Jsme na jihu Francie, takze je to tu takovej mix: plno Spanelu, ale i Marokancu, no a pak ostatni kolonie, takze Tahitani a tak. Na rodilyho Francouze tu clovek moc nenarazi.

Omlouvam se za preklepy, ale je tu klavesnice azerty a ja jsem trosku mimo. Dneska jsem se seznamila ve meste s jednim Irem a Anglicanem, hrali si spolu nasi psi, bylo to prijemny pokecani, lepsi nez s moji sovetskou kolegyni.

Nicmene anglictina mi trochu delala problemy, furt se mi tam pletly francouzsky slovicka...:o)

Ja nejak nejsem schopna psat systematicky, jednak to vino a jednak tu fakt nechci moc zdrzovat, uz me nic nenapada, spis se ptejte, co vas zajima.

Byli jsme uz vsude mozne, u more, v Lurdach, meste zazraku, coz je pravda, neb Francouzi tam umeji cizi jazyky, byli jsme v mnoha okolnich mesteckach, u nekolika jezer, proste se nenudime.

Kdokoli budete mit cestu, tak se klidne stavte, je to tu dost pekny. A kdyby vam to fakt nekomu vyslo na moje narozeniny, tak tady s jednou Belgicankou mame narozeniny ve stejnej den, takze planujeme vylet a oslavu v horach, v Pyrenejich. Takovej mensi vyslap, coz nevim, jak prezije ta Ruska.

Jdu, prubezne se ozvu, mejte se vsichni fajnove vsude, kde jste, zdravime vas oba

Klara a Punta

(5) 9.5.2000, Druhy hromadny pozdrav

Ahoj vsichni,

tak pisu dalsi hromadny pozdrav, trochu bojuju s adresarem, ale snad to pujde. Opet mam jen ctvrt hodiny, tak zahrnu vic vzkazu, protoze odeslat jeden mail tu trva pet minut.

Co tak nahonem napsat. Mame se dobre, minuly tyden jsme pracovali jeden a pul dne, dva dny jsme byli s detma, pro ktery stavime tu skolu. O vikendu jsme ocihli dva hrady, teda spis zriceniny. Bylo to fajnovy, Punta mohl byt celou dobu pustenej.

Muj vztah s moji sovetskou kamaradkou se dneska vyresil tak, ze se stehuje zpet do bytu, kde bydlela pred nasim prijezdem. Dneska totiz prijeli dalsi tri lidi a ona kolem sebe moc lidi nema rada. Jako duvod ovsem uvedla, ze ji vadi pes a jak jsou vsude chlupy. To mi prislo trochu jako rana pod pas, takze jsem Gerhardovi objasnila, ze je spis problem v komunikaci nas dvou nez pes.

Vzhledem k tomu, ze Irina si taky pekne postezovala, bylo to u nas dnes jak v materske skolce, kdyz se dve holcicky nemohou dohodnout nad babovickou...

Kazdy ma svou pravdu a ja se uplne stydela, ze do toho Gerharda vubec tahame. Ode dneska tedy zacina novy zivot, neb nam v baraku konci dozor a konecne budeme moct do kuchyne a neco udelat, aniz bychom slyseli, ze takhle je to lepsi a tohle musi byt tak a podobne.

Belgican je darecek, ale aspon spolu vychazime. Ted mi napriklad hlida Puntika. Uvidime, jak to bude vypadat, kdyz se osazenstvo domu zmenilo.

Jinak jsme v pohodicce, Francouzi jsou zlati, coz je tady na jihu normalni, porad nas nekdo obskakuje, jestli nam neco nechybi. Ale sovinisti jsou to stejne. Nzejdriv jsem je branila, ale pote, co jsem si objasnila pravy obsah tohoto slova a trochu tu jsem, musim dat za pravdu. Tak napriklad ten zakon, ze radia musi hrat minimalne pul hraciho casu francouzske pisnicky, aby nebyla Francie zahlcena zahranicni muzikou.

Uz mi zas skoro konci cas, takze: Ondrasku, Ilco, Hanko, Baro, Heniko, vsem dekuju za maily, fakt nemuzu odpovidat na kazdy zvlast. Inexovsti, ozvete se, jak probihal vikend. Nejlip na cb.france, abych to dostala driv nez za tyden. No a vas ostatni zdravim.

Karolko, pocitam s vama, asi ti zavolam, zkus se domluvit s Ingrid, mozna byste se tu mohly sejit, ma zkousky do 2. cervna a pak by se tu taky chtela stavit. Barak je velkej, na zemi je mista dost.

Fakt jdu,

cau priste,

Klara

(6) 12.5.2000

Ahoj lidi,

to uz je muj osud, ze vzdycky, kdyz jsem u rychleho pocitace, tak jsme po party. Tentokrat tequilla party, opet u Patrika, s mexickym jidlem, nikdy jsem nemela odvahu teqillu pit, dali jsme asi pet nebo sest kol a jeste vino, proste Patrik.

Noveho je spoustu veci, uplne se to tu zmenilo, Ruska se odstehovala a bydlim se trema Belgicanama a jednim Ukrajincem, z toho jedna Belgicanka. Jsou docela bordelari, ale bordel snasim mnohem lip nez uzkostlivej poradek, takze jsme uplne v pohode. Punta se prestehoval do panskeho pokoje a spi s klukama v posteli... Je to sycak nevernej. Prace je v pohode, chlapu je plno, zitra jedem do Toulouse a pozitri na kola. Proste POHODA...

Slunce zhavi jak cvok, na zacatek kvetna jsem opalena vic nez kdykoli po konci leta a to se slunicku vyhybam, jdeme pokracovat v party, mejte se, ocenuju vyhody manualni prace, ktera skutecne konci polozenim lopaty ci lzice, podle toho co zrovna drzite v ruce. Dneska jsme koncili pred polednem a pak cele odpoledne meli barbecue.

Uz pomalu rozumim vlamsky, zdravim vas.

Klara

(7) 16.5.2000

Cau lidi,

tentoktrat zacnu psanim. Jen dostat se na Hotmail mi trvalo deset minut. Cili jsem opet u pomaleho pocitace, zato za strizliva...

Mame se bajecne, pocasi je uplne letni, v Praze pry taky, na baraku je POHODA, Sovetsky svaz prosazuje sve mocenske choutky na druhem konci mesta, proste POOO HOOO DAAA. V patek jsme meli tu mexickou party, mym mailem to zdaleka nekoncilo, jeste ze jsme druhy den jeli do Toulouse az po obede. V Toulouse jsme se ucastnili Street Party (repas au quartier) a byli jsme tam az do dvou do noci.

Potkali jsme se s jinym workcampem, stalo to za to. Prijeli jsme tam v tom silenym vedru kolem druhe, doma jsme se nestihli najist, prohlidli jsme si mesto a pak do nas hned zacli lit Sangrii a ruzove vino. Jist se zaclo az mnohem pozdeji, byli jsme totalne vysmaty. V tu uplne nejlepsi chvili se tam objevil nejakej novinar, vubec si nepamatujem, co jsme mu kdo rikal, jen vim, ze jsem mu dala adresu, at nam posle kopii... Pak se jedlo a slavilo a hrozne moc povidalo a pak tam byla hudba a zonglovali s pochodnema a s takovou tou veci, co si tu koupil Honza Stok a neumi ji pouzivat (diabolo). Bylo tam tak super teplo, ze jsme o pulnoci mohli sedet na betonovym chodniku jen v sortkach a trickach a nebyla tam zima.

Druhej den rano to bylo kruty, protoze nas jeden chlapik prisel vytahnout z posteli uz v devet a jeli jsme na kola. Celkem jen nejakych 40 kilomzetru, po prima ceste, ale bylo fakt vedro. Byli jsme v takovym mestecku na jazz festivalu, proste nadhera. Ja se psem a s dvema chlapikama jsme jeli UZ v osum domu, ostatni prijeli ve tri...

Vcera jsme s tim novym Belgicanem kecali do tri do rana, no fakt toho moc nenaspime. Dneska od osmi zase hezky prace, zrovna jsme si s tou Belgicankou pochvalovaly, jakou ma manualni prace vyhodu, ze si vikend uzijeme a nemame v hlave zadny starosti.

Tenhle patek je u nas doma recka party, v sobotu je takzvany jour associatif (absolutne nevim, jak se to pise), to jest, ze se bude "pracovat", jenze tam budou lidi z asociace i z Compagnons Batisseurs a pry budeme delat spolecne uplne vsechno, tak tricet lidi. S peti zednickejma lzicema se nebojim, ze bysme se predreli. Jsem na to zvedava. V nedeli nekam jedem, vubec si uz nepamatuju kam. Dalsi patek je zase italska party, fakt to zni jako prazdniny. Vubec doma nezavidim tem, co se musej ucit na zkousky, v tomhle pocasi to je fakt des. Znovu opakuji, ze ja tu NEJSEM na prazdninach, ze pracujeme, a ne malo, jen aby bylo jasno.

Premyslim, co jeste napsat. Nic moc me nenapada, dekuju vam vsem za vsechny pohledy a maily, ted je tu zivo, tak to je lepsi. Belgicani ale za tri tydny odjizdeji, doufam, ze se nevrati Ruska na barak. Uz jsem si odvykla...

Punta je taky v pohode, nedelnich 40 km ho trochu zmohlo, tak jen polehava po zahrade, na lumparny ma ale furt energie spoustu.

Zdravim vas z jihu plus zapadu, kde je vecer svetlo az do desiti a slunce sviti temer kolmo, a zatim cavas.

Klara

(8) 3.6.2000, Dalsi pozdravy z Jihu

Cau lidicky,

mam docela stesti. Je sobota dopoledne a jelikoz mam uz s knizkama zpozdeni, stavila jsem se v knihovne a nahodou tu je jeden pocitac volny. A celkem se snazi... No jo, luftaci vyrazili na dlouhej vikend, tak je mesto prazdnejsi.

Ted rano jsem byla na prima trhu. Kazdou sobotu rano je na hlavnim namesti velkej trh, no zazitek, jako vsechny trhy. Prodavaj tam vsechno mozny, ovoce, zeleninu, syry, vino, paellu, maso, kosiky, talire, proste folklor. Tresne uz tu pomalu koncej, vcera jsme se jich nacpali, stejne jsem dneska ale neodolala. Francie je fajn zeme, maji tu plno svatku. Tenhle vikend mame opet ctyri dny volno, Francouzi se fakt nepredrou. No a pristi vikend je pro zmenu tridenni, tak to jedeme do tech Pyreneji. Uz to mame promysleny, prijede tam za mnou i Monika Christ, zvana Heike, co s nama byla jednou v Janove na Silvestra.

Vcera jsme byli v takovym nejakym kanonu, je tu porad strasny vedro, neusli jsme ani deset kilometru, protoze jsme se porad zastavovali a koupali. Horska ricka tam tvorila takovy jezirka, bylo to dost vysoko v horach, takze to bylo pekelne studeny. Nicmene jsme neodolali. Jedina ta Ruska se celej den smazila, protoze odmitla vlezt do vody, jelikoz neumi plavat. A taky se bala, ze nastydne... Bylo to suprovy, odhady teploty vody jsme ustanovili mezi 10 a 12 stupni. Vic to fakt nemelo. Vzdycky jsme tam vlitli a hned ven. Teplota vzduchu byla vecer 30, tak tezko rict, kolik pres den. Punta byl u vytrzeni, protoze tam byl celej den pustenej, bylo tam plno nekonfliktnich psu, se kterejma si mohl hrat a mohl bejt furt ve vode. Proste pohoda, jako vzdycky.

Dneska ocekavam Karolku, meli prijet uz vcera, ale pohybujou se stopem, tak se asi nekde zasekli. Taky dneska prijede Ingrid, ta Francouzka z Bordeaux, co loni vymetla nekolik inexovskych workcampu a divila se, jak se vsichni zname.

Minulej vikend byl taky dobrej, stravili jsme ho celej v Toulouse, v patek jsme tam prijeli na oksitansky bal, coz byla jen obmena minuleho vecirku SRPS. Akorat jsme mely s Loes (Belgicanka), zazitek, kdyz jsme se sly o pulnoci vetrat ven, a najednou pred nama stali tri velbloudi. Moc nam to neslo do hlavy, protoze ten vecer jsme fakt nepili. Teda Belgicani si dali pivo, ale pak zjistili, ze je nealkoholicky... Tak jsme si ty velbloudy sly pohladit. Proste tri velbloudi mezi panelakama...

V sobotu jsme courali po Toulouse a valeli se u desne spinavy reky, kde Punta honil a chytil krysu. Ta pak skocila do vody a on za ni a plavali spolu a pak mu zdrhla. Vecer nas vzali zas na nejakej koncert, byly tam tri kapely, samozrejme oksitansky, trochu to umiralo, kluci pritom hrali frisbee, Punta s nima, bylo tam plno psu, tak se aspon vyblbnul. O pulnoci ale nastoupila takova divci kapela, a to teprve zaclo. Devcata to docela rozjela a bylo zivo az do dvou do rana. Bylo to na stadionu, takze okolni panelaky nas musely milovat.

Spali jsme u nejakejch lidi v obejvaku a v nedeli jsme byli zase v Toulouse na Foru jazyku. Na hlavnim namesti byly stanky s ruznejma jazykama, asi 40, veschno mozny, ALE NEBYLA TAM CESTINA!!!! Takze projekt pro pristi rok - Forum jazyku v Toulouse. Vzala jsem si od organizatoru kontakt a pripravy zacinaj kolem listopadu. Jediny, co jsem tam nasla, byla prezentace mistni knihovny a tam meli jednu knizku o Krteckovi, jak Mysce velka voda vyplavila domecek. Tematicky Krtecek s Jezkem Mysce postavili novy dum, takze jsem to ostatnim cetla nahlas, protoze zednicina, to je ted nas obor... Byla to sranda.

Kazdy pondeli jsme v praci uplne mrtvy, protoze vikendy jsou proste desne narocny. V utery jsme delali jidlo asi pro dvacet lidi a pak byla velka schuze vsech, kdo se na projektu podilej, tak jsme tak diskutovali. Vecer nas vzal nas sef k nemu domu a uvaril nam cous cous, nevim, jak se to pise. A ve stredu jsme byli na kebabu. Stridame tu ty kuchune jako divy.

Trochu negativniho, zejmena pro Karla!!! Fakt porad desne pracujeme a je to desna drina. Nedelam si srandu, jedna "cihla" vazi asi dvacet kilo, tak je skladame do radobyrovnych zdi. Jednou jsem byla mortierwoman, coz znamena, ze jsem celej den delala maltu. Za den se ji udela tak z 300-400 kilo cementu.

Kdyz delame beton, neco pres 500. O praci moc nepisu, protoze je monotonni a moc na me nedela dojem. Sice za vama zustane neco hmotnyho, neni to jako kampan proti rasismu, stoji tu skola, ale na druhou stranu je to docela nuda. Taky mi na rucickach narostly takovy boulicky, co se jmenujou svalecky... Mame stesti, ze mame motivovanyho mistniho partnera, to jest ta oksitanska asociace, protoze ty nas fakt chovaj jak v bavlnce. Vcera nam Claude privezl slepici, holoubata, vajicka, zavareniny, vse domaci produkce... Porad nas nekam zvou a tahaj, nedovedu si predstavit, ze bysme jen pracovali a jinak sedeli doma, protoze vlak je hrozne drahej a auto nemame.

By the way, vzdycky, kdyz jdu okolo pytlu s cementem, tak si vzpomenu na Roberta Kazdu, protoze znacka je samozrejme Lafarge, jak jinak. Robertovi by se tu libilo, to klima je fakt uplne pro nej.

Pred 14 dnama meli nasi oksitansti kamaradi ovsem "bajecnej" napad, ze udelame jour associatif, ze budeme jako vsichni pracovat dohromady a pak bude party. Dopadlo to tak, ze jsme pracovali jen my dobrovolnici a to asi deset hodin a vecer na party tu bylo ctyricet lidi. Tak to jsme jim rekli, ze takhle teda ne, ze dalsi jour associatif je bez nas, ze nam se to nelibilo. Byli trochu prekvapeny, jim jo, party se prece povedla. To zas jo, napriklad me poprve v zivote prinutili snist skebli. Byl to hnus. Zivou jsem teda uplne odmitla, tak mi ji aspon uvarili.

Den potom byl takovej odpocinkovej. Poprvy v zivote jsem byla v bordelu. Byli jsme na navsteve u jedny zensky, co je porodni baba a koupila bordel se vsim vsudy. Tak jak odesel posledni zakaznik, tak to tam zustalo, vcetne dekorace. Cerveny pokoj, modry pokoj, na kazdym pokoji siroka postel, umyvadlo, bidet... Pro porodnici celkem ucelove...

Ve stredu odjeli Belgicani, tak to tu zase trochu posmutnelo. Jsem na baraku jen s Ukrajincem, coz je jenom prevlecenej Rus. Je mu dvacet a studuje architekturu. Francouzsky neumi, anglicky taky zadna slava, rusky mluvit nechce, takze furt mlci. Nebo cvici, furt se tak ruzne protahuje a tancuje si, podezrivam ho, ze je tak trochu blazen. Ale neni nebezpecnej. Takze cas travime opet s Ruskou Irinou a tou Belgicankou, co ma se mnou narozeniny. Belgicani se snad ve stredu vratej, ta holka tu jeste zustane, ten kluk jede litat do Pyreneji, tak ho tam o dlouhym vikendu asi jeste uvidime.

Jinak je dum prazdnej a nejsou lidi, tak kdybyste o nekom vedeli, Gerhard bude rad za kazdej tejden, co tejden, den, kdy nekdo prijede. Usilovne shani lidi, ale nikdo se mu sem nehrne. Pritom je tu takova pohodicka. Zdi uz jsou skoro hotovy, tak pak jen omitka a dlazdicky. To uz neni zadna drina.

Nejak me nenapada, co je jeste novyho, to uz bude asi vsechno, vsak to staci. Mejte se vsichni krasne a kdybyste nahodou odpovidali, tak nezapomente smazat v odpovedi tenhle dopis, Gerhard se trochu rozciluje, ze pro me jsou tri radky a on tiskne tri stranky mych nesrozumitelnych ceskych slov...

Zdravim vas vsechny z jihu, mejte se fajnove a dejte vedet, jak jde zivot ve stredni Evrope.

Zdravi,

Klara a Punta

(9) 24.6.2000, Pyrenejsky pozdrav

Ahoj lidickove,

po trech tydnech opet sedim v knihovne a mam nekolik minut na poreferovani o nasem sladkem zivote. Teda sladkem, uz to neni tak sladke, jak byvalo, ale porad to je dost sladke. Nema smysl popisovat den po dni, co se za posledni tydny delo, stejne se to opakuje, hrady, kanony, slavnosti, party, vylety, to by byla nuda. Nemela jsem ted moc cas, protoze jsem tu mela navstevy, no a navstevam se clovek musi venovat a ne jen tak zmizet do knihovny. A taky ani nebyl cas. Jeste ted tu mam rodice, ale ti si vystaci na chvilku s pejskem...

Za zminku ovsem stoji nas tridenni vikend v Pyrenejich. To bylo totiz uzo!

Jak tady neprsi a nebe je modro modry, tak v sobotu rano jsme se probudili a z oblohy tekly provazce vody. Docela jsme vahali, preci jen ty stany... Pak nas ale svedomi nenechalo doma, neb jeden Belgican na nas tam uz cekal a jedna Nemka tam mela prijet rovnou. Jen pet metru k autu a byli jsme promoceny, nicmene, jsme vyrazili, nalada ve voze celkem dobra, vladl optimismus, ze v Pyrenejich sviti slunce. Jak hlasi nasi meteorologove, ve vyssich polohach snezeni, tak presne to nas cekalo v Pyrenejich. Nastesti Belgican nasel chatku na prenocovani, takovej kamennej Kralicak, bez elektriny, vody, v kopcich.

Optimisticky jsme v lijaku vyrazili na vrcholek, kde bylo asi 20 cm snehu. Punta lital a chytal snehovy koule do pusy, jako v zime. Byla to svanda. Za dve hodiny jsme meli promoceny UPLNE VSECHNO, tak jsme sli do chatky rozdelat ohen, ovsem komin netahl, takze jsme byli uzeny. Jeste, ze jsme s sebou meli vydatnou zasobu vina a syra. A svicek. Pres noc jeste pripadlo trochu snehu, ale v nedeli uz z oblohy nic nepadalo, tak jsme vyrazili na trochu delsi vylet. Ta PANORAMATA... Takhle nema cenu je popisovat, to se musi videt. Vecer jsme byli cely uondany, nicmene propukla oslava, protoze z osmi lidi jsme meli tri narozeniny. Bylo to bourlive, dely se desny veci, spat jsme sli po pate, hrali jsme na kastroly, karty, dostali jsme dorty, a to jsme vypili jen dve lahve vina a lahev ginu v osmi lidech.

Rano jsme ze spacacku vyskakali do slunecneho dne, tak jsme rychle zabalili a jeli se na spanelskou stranu kanonu koupat. Ve stinu bylo tricet stupnu, nicmene na teplote vody bylo dost jasne poznat, ze den predtim jsme chladili vino ve snehu. Nicmene to bylo super. Od te doby se dejou jiz jen mene zazivne veci, ale porad je tu veselo. Partneri projektu se nam hadaji, mame zpozdeni s pracema, nicmene jsme optimisti, a hlavne tu mame jednu novinku, vznikl nam tu parecek, ale natolik bizardni, ze je tematem rozhovoru skoro porad.

Ja vas vsechny moc zdravim a zase si na me vzpomente, Gerhard uz se divil, ze nic nechodi. A propos, posta uz tu nestavkuje...

Mejte se a informujte,

Klara

(10) 11.7.2000, Pyreneje, ma laska

Mili drazi, nejdrazsi a ti ostatni,

tak zase ubehlo ctrnact dni a dnes jsem opet vazila cestu na bicyklu a v desti, abyste vedeli, ze se mame dobre. Jsou za nami dva bajecni vikendove a jeste jedna uplne nejbajecnejsi navsteva.

Tak poporade, at netropim chaos. Minuly vikend nas hned v patek po praci prijel nalozit nas kamos Claude, ze prej se v jednom malym mestecku kousek odtud deje neco zajimaveho. To mestecko se jmenuje Millau a byla tam takova mensi manifestace. Pochazi odtud chlepek, co se jmenuje Jose Bove a co znemoznil v Seattlu ucastnikum WTO jednat a co loni v srpnu rozebral ve svem meste s kamaradama McDonnalda. V ten patek s nim bylo soudni preliceni a tak se tam sjelo mraky lidi na jeho podporu a zaroven vykrikovali proti WTO a globalizaci a tak. A celou noc byl koncert, kde hrali mistni hvezdy typu Kaja Gott a Olympic, pro znalce Francis Cabrel a ZEBDA. A tak jsme se zucastnili, bylo to veliky. Nejvetsi paradox byl v tom, ze jsem tam tak poslouchala v tom koncertovem davu ja, kdo psal o WTO diplomku a pri statnicich se rozplyval, jak je ta globalizace bajecna vec a jak nam ta WTO vsem usnadnuje zivot... Ale to je detail. Jen tak pro predstavu, to mestecko ma 20 000 lidi, navic jich tam bylo 100 000, celkem slusny. Pocitili jsme to zejmena, kdyz jsme se prodirali davem ven, a to dvacet minut. Psa jsem nesla v naruci, aby mi ho neuslapali, malem mi odumreli rucicky, jeste ze mam vytrenovany svalecky z kybliku s betonem...

S Puntou tam vubec byla legrace, psum tam byl totiz vstup zakazan. Pri vasnive diskusi s poradateli jsme ovsem videli, jak tam jeden vesel a nikdo ho nezastavil, tak jsme zorganizovali podobny trik. Vesla jsem dovnitr, Punta zustal venku s Kristou, pak jsem hvizdla, Krista ho pustila, a Punta za mnou vbehl. Proste Francie...

Spali jsme u jedny takovy dobrotivy starenky, ktera nam dala k dispozici celej barak a v poledne nam udelala jidlo. Byl to cistej venkov, tri baraky a kravin. Nejvetim zazitkem pro me ovsem bylo, ze s nami byly tri Americanky, teda byly z Aljasky, ale byly fakt cakly. Co si o nich mam myslet. Hrozne se baly tmy, hluku, ale zejmena mely uplne nejvetsi a neprekonatelnou hruzu z MIKROBU... Mezi sebou neustale mluvili francouzsky, protoze prece neprijely do Evropy mluvit anglicky. V noci se vubec nevyspaly, protoze na venkove buci kravy a kokrha kohout a byla bourka a podobne. V lese videly poprvy v zivote mravence... No proste komedie. Samozrejme byly stokilovy, to se rozumi samosebou...

No nic, manifestaci jsme prezili a v nedeli nas vzal jeden chlapik na ochutnavku a do muzea vina. Bylo to...VINOVE! Ochutnavali jsme oblast Gaillac, pro znalce. Samozrejme to BYLO dobry, jak jinak. Pak jsme jeste byli na pikniku u reky a jeste jeli do jednoho malyho mestecka, kde bylo muzeum cukru, vsechno z cukru... U ty reky kluci hrali fotbal a spadl jim mic do vody. Kdo znate Puntovu vasen pro micove hry, je vam jasny, ze hral s nima. Kdyz jim spadl mic do vody, skocil tam a cumakem ho dostrkal ke brehu. Proste sikovnej pes. (Jakej pan takovej pes?)

Tyden byl samozrejme pracovni a monotonni a nic moc jako vzdycky. Nicmene ve ctvrtek vecer nastal zlom, pristali tu Pupici, bohuzel jen dva a zaclo byt veselo. V patek hned po praci jsme sbalili vsechno mozny, nahazeli to do obrovskyho auta s ceskou znackou a vyrazili smer Pyreneje, ma laska. Na Ukrajince jsem se vyprdla, na radu mnoha lidi, a jela jsem si odpocinout, s tim, ze jsem mohla zvanit cele tri dny cesky. Slast. Taky jsem to vychutnala, myslim, ze Radkovi sla hlava kolem. Dokonce se mi podarilo vyskemrat pondeli volny, takze jsme se tam fakt vyradili. Spali jsme pod stanem, ktery byl urcen pro dve a pul osoby, byli jsme tri a pes, cili bylo TEPLO. V sobotu jsme chteli udelat maly sestihodinovy vylet, ktery se nam protahl na desetihodinovou turu. Obesli jsme nejaky hreben, nebudu zatezovat detaily.

Zkusili jsme i jednu nablizku, ktera nas zdrezela asi hodinu, neb ti pitomi rybari, za kterymi jsme sli, sli stavet stany a ne stejnou cestou jako my.

Cesty ale byly tak blbe znaceny, ze nebyl problem z ni sejit. Az do sesti hodin do vecera to bylo do kopce, vyrazili jsme ve dvanact. V sest jsme stanuli v nejakem sedle, lehce za polovinou trasy. Radek z nas zacal byt, PRAVEM, trosku nervozni, neb Jana se rozhodla, ze dobyde ten vrchol, kdyz jsme tak blizko, a jeste na nej rychle vybehla. To bylo zdrzeni jen dvacet minut. Nicmene dalsi pulhodinka se povedla Puntovi. Skoro celou dobu sel pustenej, obcas prohnal ovce, ale jinak dobry. Kdyz se to nejmin hodilo, narazil na sviste a zacal ho honit po strani, dost daleko od nas. Byla jsem v klidu, ze svist zaleze do nory a Punta prijde, nicmene ten pitomej hlodavec nenasel noru ci co a schoval se jen pod takovej sutr, kam na nej Punta v pohode videl. To jsme nevedeli, tak jsme sli dal, necekajic, jako vzdycky. Po dost velkym kuse pri Puntove neustalem stekotu a svistovu vresteni jsem vymekla, zacla na Puntu rvat, NAPROSTO ZBYTECNE. No ve finale jsem pro nej musela dojit, serezat ho, privazat a odvelct. Coz byla ta pulhodinka, protoze byl dobryh 200 - 300 metru daleko, do docela prudkyho kopce, takze jsem si udelala taky takovou vrcholovou premii. Co me zaujalo, jak mel ten svist silene zluty zuby. A taky to byl docela macek. Vahova kategorie tak o jednu vyssi nez Punta. A desne prskal. Pak uz jsme dosli bez zbytecnych prutahu, cela vyprava se chovala disciplinovane. Sice jsme sli jako banda invalidu, neb nas uz vsechno zaclo bolet, ale bylo to celou dobu s kopce, takze relativne v pohode. K autu jsme dorazili v deset vecer, a UZ jsme ani nemeli hlad. Jeste jsme cestou potkali devet osliku s nakladem s turistama stredniho veku. A pak uz rovnou do kempu a lahev vina a do spacacku.

V nedeli jsme si rikali, ze takovou smrtarnu nebudeme opakovat, ze dame vylet jen pianko, tak 3-4 hodiny. No tak z toho zase bylo sedum, ale super.

Vybrali jsme si tady v okoli nejvyssi horu a ze na ni vylezeme z jednoho prusmyku. Vse slo hladce, Punta prohnal JEN jedno stado ovci. Pri zaverecnem stoupani jsme potkali 3 Cechy a 1 Slovenku, ktery nam rikali, ze to nejlepsi nas teprve ceka, na terasu lezt je zakazano, nicmene mozno. Nekde jsme ve sterku zase minuli cestu, takze nakonec jsme horolezili po suti, bylo to trochu drsnejsi, nicmene mozne. Kdyz jsme se na pokraji smrti doplazili na tu pitomou terasu a chteli si dat neco k piti, prisel k nam nejakej clovek a spustil: Vy jste prisli pesky? Ale to je zakazany a nekoho volal. Prisel takovej uniformovanej a podrobil me krizovemu vyslechu. Priznala jsem, ze jsme prisli pesky, neb nas muselo videt aspon sto lidi z lanovky, jak se tam plazime po ty suti. Rekl, ze je to zakazany kvuli bezpecnosti. Rekla jsem mu, ze jsme potkali lidi, ktery nam rekli, ze to jde. Tak pry nam rekli hloupost. Dalsim jeho argumentem bylo, ze se nesmi prijit pesky, protoze pocitaji vsechny navstevniky, a protoze mohou zapocitat jen ty, kteri prijedou lanovkou, pesky je to zakazane... Proste Francie. Pak nam taky rekl, ze zpatky MUSIME lanovkou, ze nas k tomu donuti. Neustale si nekam telefonovali, proste skandal. Zeptala jsem se, jestli si muzeme dat aspon neco k piti, tak po telefonickem dotazu nam to dovolil. Nechteli jsme moc provokovat, tak jsme se napojili a postavili do fronty na lanovku dolu a jen jsme premejsleli, jestli nas taky budou nutit za tu lanovku platit. Po 3/4 hodinovem cekani jsme prisli na radu a borec u turniketu rika. Ale do lanovky psi nesmej, musite jit DOLU PESKY... Po mensich dohadech, kdy MY JSME JIM tvrdili, ze to je zakazane, nas vzal nejakejma technickejma chodbama nekam, tam nas vystrcil a SLI JSME DOLU PESKY... Proste Francie.

Nejlepsi na tom je, ze nas vlastne poznali podle psa, protoze psi tam maji zakaz vstupu. Ale jinak se nam vylet moc libil a byl tam super rozhled. A vecer jsme NEBYLI tak strasne unaveny, takze jsme mohli i jist.

V Pupikove obrazkovem pruvodci jsme si pak precetli, ze narazite-li ve Francii na problem, SNAZTE SE MLUVIT FRANCOUZSKY, takze nam asi na lanovce pomohlo, ze jsem jim rozumela, pro ne to byl asi fakt skandal.

V pondeli zaclo lejt, po mensich zmatcich s Tour de France, ktery tam zrovna projizdelo, jsme jeli jen do Lurd a do Pau a pak domu, dorazili jsme v osm, kde jiz netrpelive cekal "muj" vyhladovely Ukrajinec. On je vubec kapitola sama pro sebe, ale to vam nebudu podrobne licit, to je treba zazit, abyste si vychutnali ten pocit, kdy vam vymete lednicku a pritom se tvari, ze vlastne v obchode nic nepotrebuje. Janicka si to zazila, ostatnim nebudu kazit obrazek o chudaccich Ukrajincich.

No a ted uz je zase ten hnusnej pracovni tejden, dneska jsem byla na stavenisti jen ja se sefem, neb Ukrajinec si odjel vyrizovat prodlouzeni visa. Tak jsme se v poledne sbalili a sli jsme na nabrezi na obed a mela jsem moc dobrej Katalanskej salat a koukali jsme na vodu a nikam jsme nepospichali.

Patek je tu opet statni svatek, tak bude zase tridenni vikend, musime vymyslet neco poradnyho, kam jet, protoze nas tu fakt uz drzej jen ty vikendy.

Prekvapilo me, kolik lidi se tak zajimalo o ten nas bizardni parecek, teda vlastne sami kluci, tak ja vam o nem treba napisu vic priste, ted uz se mi zase chyli muj vymezenej cas.

Zdravim vas vsechny a uz asi brzy na videnou,

strednedoby dobrovolnik Klara a strednevelky pes Punta

(11) 18.7.2000, Konec zlatych casu

Ahoj lidickove,

tak je to tady, docela to uteklo. Ma interkulturni tolerance ma preci jen sve meze a prave jsem jich dosahla. Muj mily Ukrajinec, tedy prevleceny Rus, me uz proste sere. Jo, slecny sproste nemluvi, ale slovo stve proste nevystihuje situaci. A to nemluvim o praci, ktera zacla bejt uz uplne otresna a nesnesitelna. Uz ani ty vikendy nejsou co bejvaly, vsichni mi mistni kamosi se rozjeli na prazdniny, tak uz to tu taky zabalim.

Takze:

vsechny rozepsane dopisy nahazejte jeste dnes do schranek (postovnich) a o dalsi uz se snazit nemusite. Maily mi porad nosej, s tema neni problem. Kdy se dokodrcam do Prahy, to jeste nevim, asi nepojedu uplne primo, to jeste uvidim.

Nic noveho se tu nedeje, nas tridenni vikend me silne zklamal, neb jsme jeli na vylet, ale trochu prselo a foukal vitr, tak prestoze jsme byli v uplne nadherny krajine, spali v primovy boude a potkali se tam s primovejma lidma, Francouz, co byl s nama, neustale frflal, ze je zima a ze prsi a ze fouka vitr a ze mu je zima a ze ho boli hlava a ze podlaha, na ktery jsme spali, byla moc tvrda, a ze je unavenej a podobne. Postupne dosahl toho, ze jsme to uz v sobotu v poledne zabalili a jeli smerem domu jeste do jedny kryty rokle bez vetru. Po deseti minutach chuze zacal zase knourat, ze ho bolej nohy a ze tam na nas pocka. Belgicanka, co spolu tvorej ten bizardni parecek, se k nemu pridala, ze pocka s nim, tak jsme s jednou Svedkou jeste kousek sly, ale po pulhodine jsme to stejne otocily a vratily se. Pritom prset prestalo uz v patek odpoledne a vsude bylo tak suprove. Ukrajinec se kousnul a vubec s nama nejel a pro zmenu vymetl barak do posledniho drobku, jinymi slovy snedl vse, co jsme v patek nakoupili na tyden. Nicmene je desne fikanej a vymyslel na me novou metodu. Od kazdeho snedl skoro vsechno, nicmene v lednici a v polici nechal vsechny krabicky a pytliky, takze je prostor stale zaplnen. Otevrel napr vsechny ctyri dzusy a ve vsech nechal na dne. Proste sranda. Syry taky nevyskrabal uplne.

Jojo, Sovetsky Svaz nas velky bratr...

Pocitam, ze uz se tady nic moc prevratneho dit nebude, takze i me zpravodajstvi se da povazovat za ukoncene.

Vsechny vas zdravim a dekuji za bohatou pisemnou a virtualni podporu z domova, dost mi to pomohlo. Takze posledni sousta syra a posledni hlty vinka a pelasim domu, preci jen jsem tu stravila skoro ctyri mesice...

Navidenou v Praze ci jinde,

tesi se,

Klara