(1) 30.1.2006, Afrika – lekce druha

Moji mili,

pamatujete, jak porad dokola opakuju slova Jirkova stryce, ze Botswana je Afrika pro zacatecniky? Voila, prave nam zacina lekce druha, mozambicka.

Letenku jsme koupili v patek trinacteho, trinact dni pred odletem, takze se nedivte, ze kdo jste se me ptal pred tremi tydny na me letosni plany, rikala jsem, nevim, nic extra. Leteli jsme do Joburgu a stejne lety z Prahy do Joburgu pres Zurich melo dohromady 12 Cechu, asi ta akce s levnymi letenkami zafungovala... Nemeli jsme zadny presny plan, rikali jsme si, ze by bylo fajn podivat se do Mozambiku, ale kdyz to nevyjde, Lesotho a Swazijsko budou taky fajn. Nemeli jsme totiz tak narychlo dopredu vizum. Zcela necekane se nam ho ale podarilo koupit na hranicich, tak jsme tady.

Prozatim v Maputu, hlavnim meste, ktere mne pripomina postsovetska mesta jako je Kyjev a Nizniy Novgorod, Karel zas rika, ze to je cele Rumunsko, tak si vyberte, zkratka sovetska architektura s nadechem kolonialniho portugalskeho vlivu. Ohyzdne panelaky, obcas stredomorske rezidence.

Neda mi to nesrovnavat s Botswanou, ale ten pocit je uplne jiny. Botswana, to byla AFRIKA POPRVE, Mozambik, tedy Maputo, to je tak nejak vsechno normalni. Jen tu maji lidi jinou barvu. Uvidime, az odjedeme z hlavniho mesta, jak moc jsme v Africe. Jako na belochy tu na nas koukaji, ale neziraji tolik jako v Botswane. Vedro je tu asi jako loni na Krymu, trochu min nez v Uzbekistanu. Oproti Uzbekistanu tu ale muzu mit sortky a tilko, zensky jsou tu mnohem svlecenejsi.

Horko je, ale cekali jsme to horsi. Je spis tak jako dusno, vlhko. Ani s tim obdobim destu to neni tak zhave, obcas spadne par kapek, ale v podstate jsme jeste nezmokli.

Ted jsme v kanclu AJUDE, mozambicke workcampove organizace, protoze jsem se konecne setkala s Paulem, mistnim koordinatorem, ktereho znam po mailu uz minimalne ctyri roky. Vcera nas mistni vzali na plaz, byl to dost zazitek. More bylo desne teple, ale taky dost spinave. Muj nejvetsi zazitek ale byly kokosy. Zelene, cerstve, uplne plne kokosoveho mleka az po okraj, prodavac vam macetou usekne spicku a da brcko,a pak ze slupky macetou vyseka lzicku na tu duzinu, ktera je mekka a chutna uplne jinak nez kokos v Praze.

Pak jsme s nimi byli na veceri v miste, kam bysme se sami urcite nevypravili. Jedla jsem neco mistniho, chutnalo a vypadalo to jako spenat.

Ceny jsou tu hodne podobny jako u nas, i mistni mena je privetiva, proti korune ma proste jen tri nuly navic, tak se celkem dobre orientujeme.

Poridili jsme si mistni SIMku, tak kdybyste nam chteli napsat, tak je cislo +258847545924.

Zdravi nam zatim slouzi, problemy zatim na zadne fronte.

Martine, novinky na poli malarie zadne, videla jsem tri komary a po Malaronu mi nic neni, ani sny nejsou barevnejsi.

Baro, pozdravuje Te moc a moc Paulo, Benjamin a Zito, s tim jsme mluvili teda jen po telefonu.

Zito pozdravuje cely INEX, moooc se mu styska po Cechach, Paulo rikal, ze od te doby, co se vratil, furt basni o nasem caji a na tom mistnim se mu porad neco nezda. Tak jsme mu dali krabicku INEX caje.

Jani, s Ronaldem jsme mluvili, zahada se vyresila, je to vychodni Nemec, proto se zna s Havlem, proto pred revoluci byl v kontaktu s ceskymi dizidenty. Jeho projekt je cestou do Svazijska, tak se tam stavime tak za tyden, az tudy pojedeme, jsme domluveni, ze tam i prespime.

Magdo, diktafon je parada, to bude zvuku... Karel si ze me furt dela srandu, ale tvarim se jako hrdina a nedbam...

Martino, Libore, vsecno nejlepsi k narozneninam a my se snad jeste ozveme, ted uz to tak nejak musim ukoncit.

Zdravime vsechny, rodice se bat nemuseji, je to tu fakt spis post sovetske nez africke a tim, ze jsme v peci mistnich, neni duvod k obavam.

Mejte se fajn a uzivejte mrazy, my uzivame horko.

Klara (Karel se chechta opodal a urcite vas zdravi)