(2) 6.2.2006, Dalsi pozdravy z jihu

Moji mili,

Tak se opet ozyvame z cernocerne Afriky. Projeli jsme se trochu na sever, na venkov a zdaleka uz nemam pocit socialisticke vychodni Evropy…

Pro znalce jako je Sarka, Marta, Pavla ci Bara, mohu jmenovat i mista, jeli jsme az do Vilanculos a na Bazaruto Archopelagos, pres Xai-Xai, Inhambane a Maxixe. Pro mene znale proste asi 600-800 km na sever od Maputa. Tezko rict, mapa je matouci a podle hodin stravenych v autobuse to taky nelze uplne odhadnout.

Projeli jsme se tedy krajinou, prosli vesnicema a mesteckama, videli naaaaderny palmovy haje a kouzelny baobaby jednotlive i skoro les, pruzracna voda, a uz konecne taky vime, co obnasi obdobi destu v Mozambiku. To takhle 3-4 dny prazi slunce jako dabel a pak prijde dest a dva dny v kuse prsi...:o) Nas stan prosel silnou zatezkavaci zkouskou. Prvni misto v soutezi o nejzbytecnejsi polozky v batohu vsak sale hrdinne zaujimaji spacak a moskytiera. Bud spime ve stanu, kde je sitka, nebo v hostelech, kde maji moskytiery automaticky. No a na spacaky je desny vedro.

Pak mame taky vybornej zazitek z tech ostrovu Bazarutos Archipelagos. Bohuzel jsme se, Peto, nepotapeli, takze zraloky jsme nevideli, jenom jsme snorchlovali a videli naaaadherny koralovy rybky a koraly. Nicmene ja jsem si uz pri vyskoceni z lodky zvladla rozriznout nohu o utes a to velmi vtipne na pate a docela hluboko, takze jsem celej den nemohla moc chodit a rozhodne jsem nemohla obejit ostruvek. Ale vymacela jsem to v cistem mori a hned druhy den to bylo dobry. Ovsem daleko horsi nasledky melo nase chvilickove lezeni na brehu na zadech, kdy jsme si behem asi 10 minut stihli vyborne spalit celou predni stranu tela. Jinak jsme furt namazani, obleceni a navic bylo pod mrakem. Nepochopitelne... Ale po dvou dnech v pohode.

Ovsem more je tu nadhernyyyy. Vite, ze ja jen tak do neceho nevlezu, ale tohle je taaak cisty a taaaaaak teploucky… :o) Akorat na brezich nejsou skoro zadny musle, no aspon budu mit o dve kila lehci batoh.

Je to s podivem, ale krome osudneho dne snorchlovani nam zdravotne zatim vubec nic neni. Davame si tedy dost pozor na vodu, tuhle jsme v restauraci trochu hystericky vyjekla, kdyz mi chteli dat do sklenicky led, ale jinak kupujeme veci od mistnich na trhu a jime v jejich mistnich ruznych jidelnach a restauracich a v pohode, asi mame silne zazivani. Ochutnali jsme i vsechno mozne ovoce, mango ani ananasy nas zas az tak nechytly, banany jsou tu vynikajici, a taky varene buraky a prazene kesu, mnam.

Trochu deziluze byla, kdyz jsme po ctyrech dnech denniho SMSkovani rodicum a jejich zatvrzeleho mlceni zjistili, ze nam mistni mobil neodesila SMSky do zahranici. Ale MUZEME PRIJIMAT !!!... :o)

V teto vyprave mame mnohem lepe rozdelene role nez na Ukrajine, tam jsem ja psala denik a H a H furt spali. Tady ja pisu denik a Karel studuje pruvodce, coz je vynikajici. A spime teda docela hodne, tak 10-12 hodin za noc, jsme lenosi, ale to horko je fakt unavny.

Jo, jeste mame vybornej zazitek z baru v Maxixe. Meli tam v lednici vystavene plzenske lahvove pivo. Karel rikal, ze pry pivovar vlastnej Jihoafricani, coz jsem nevedela, ale dobra. Sla jsem si tu lednici vyfotit a chlap od vedlejsiho stolu kouka, co tam tak zkoumam a sel se taky podivat. Pak si objednal Plzen. Cekali jsme, co az to dopije. A co myslite, mel ho tam, dal si druhou...:o)

Dneska jsem absolvovali trochu delsi cestu busem a byl to malicko horor. Ze zacatku jsme stali, pak si u ridice vzpomneli, ze se to nesmi, tak me namackli k nakym panim, sedela jsem jen pulkou zadku. Pak nekdo vystoupil, tak me posunuli jinam. Nevim, ktereho inzenyra obvinit, jez projektoval autobusy pro Mozambik, mistni borec to zrejme nebyl, nicmene tomu inzenyrovi se podarilo na metr delky narvat TRI sedacky. Na to nemusite byt ani extra v bocich rozloziti... Je to malo i pro utle Mozambicany, takze jim nohy couhaj do ulicky a neda se tam projit... Nas navic sedelo na tech sedackach sedm, sice z toho ctyri deti, ale byl to trochu des. Jedno dite jsem mela na kline, po trech hodinach mi celkem drevenely nohy, no a chlapecek na vedlejsim kline stridave jedl, pak se davil, pocural se a tak. Ale zvladli jsme to.

Takze dneska jsme zpatky v Maputu, zitra jedeme za Ronaldem a ve stredu snad uz budeme ve Svazijsku. Pruvodce sice pise, ze se odtud neda moc dostat do Joburgu, respektive autobus jede jen v nedeli a v pondeli, coz nam je naprd, ale i tak to zkusime. Snad dostaneme vizum.

Toz se zatim mejte a at se dari,

Klara a Karel

P.S.

Colci, musime se po navratu co nejdrive videt s Tynou Leou, protoze proti nam bude snehobila...