(4) 4.5.2004, Moskva Májová

Moji milí,

tak se nám v kalendáři přehoupl další měsíc, můj zde již čtvrtý, a na Moskvu nám svítí májove slunce. Zatímco prvního májového dne se ze všech koutu Evropy ozývaly oslavy vstupu do EU, v Rusku, jak překvapivé, po EU neštěkl ani pes. Zde se první máj nesl v naprosto odlišném duchu.

Minuly týden jsem byla v Praze. Omlouvám se všem za nepozvání na promoci, ale nezvala jsem nikoho. Byli tam se mnou akorát rodiče, se kterými jsme potom šli na oběd a tím byla všechna sláva odbyta. Můžete však shlédnout fotografie na www.foto-real.cz v odkazu promoce, FF UK, 27.4. v 13.30.

PROMOCE

Musím říci, že samotná promoce mě dost zklamala. Nevím proč, ale z imatrikulace v Karolinu před 11 lety jsem si budovu pamatovala jako nádherně třpytící se prostory, naplněny moudrostí věků a oslňující každého lidského červa. Jaké bylo mé zklamání, když nás v dvojstupu nahnali dovnitř a po lesku a záři ani památky. Celou dobu jsme byli zády k publiku, výhled akorát na vybledlou tapisérii zřejmě ještě z dob Karla IV. a děkana v červeném hábitu, který mluvíl, dle mého názoru, samé nesmysly. Zdi jsou jakési zašlé, do dvou metrů výšky příšerné dřevěné bednění. Po moudrosti věků ani památky, výzdoba taková nijaká.

Moji spolužáci věc pojímali poměrně odlišně, “konečně se z nich stanou lidi”, teď už konečně budou moci mávat svým vysokoškolským diplomem, přinést ho šéfovi do práce atd. I pan děkan nás ve své řeči nabádal, že teď jsme to my, VÝKVĚT národa, kdo musí přivést společnost ke změnám, a jaksi nám dával najevo, že s VŠ diplomem jsme teď jakoby něco víc, což mě neuvěřitelně vytáčelo, neboť s tím nesouhlasím. Nechci nijak shazovat význam vzdělání, ale stále mi připadá, že umění vystudovat vysokou školu spočívá spíš ve splnění požadavků systému než nějaké vyloženě intelektuální nadřazenosti. Vždyť kolik blbečků ji vystudovalo a kolik chytrých lidí se tam ani nehlásilo. A pro kolik z těch, kdo dostudovali, je vzdělání investice a pro kolik z nich to je hodnota? No nic. Pan děkan mě však dostal ještě dvěmi poznámkami – ve své úžasné řeči zmínil, že nyní poprvé od říše římské je CELÝ SVĚT SJEDNOCEN EKONOMICKY. Nevím, jestli si uvědomuje, jakou blbost říká, ale nestálo mi to za to za ním jít a říct mu to. Podruhé mi naprosto vyrazil dech, když nám celý sbor šel gratulovat a když přišel ke mně, jelikož jsem stála z andragogiky první, tak se ptá: “To vy jste z té andragogiky? Co to je?” Myslela jsem, že si dělá legraci, tak jsem se jen usmála, ale on stál a čekal na odpověď, tak říkám, že vzdělávání dospělých. Nevím, jestli je natolik tupý, že neví, jake obory na FF UK jsou, nebo to byl tak blbý vtip.

JARO

No nic, kromě promoce jsem si v Praze užila hlavně kamarády a JARO. To je totiž největší rozdíl, jaký mezi těmito městy pozoruji. Když jsem odjížděla 23. dubna z Moskvy, v Moskvě se zelenala maximálně čerstvě natřená zábradlíčka v parku, záda toulavých psů, kteří se o ně otřou, Puňťovo ucho, jelikož se o to otřel taky, naše vodítko a moje ruce, jelikož jsem ho před obchodem k čerstvě natřenému zábradlí, nic netušíc, přivázala. A prodavačka na mě kouká a nic neřekne, čúza jedna. A pak koukám, zelené ruce má i řezník, zelinářka, kdejaká babička umazaný kabát, slečna v metru čte a na rukách zelené šrámy. Tak se pozná, že bydlíte u stanice metra Perovo, kde komunální služba natřela všechna zábradlí a lavičky pomalu schnoucí zelenou barvou, takže ještě týden po akci se všichni lepí a zelenají..:o) Taková iluze jara..:o) Když jsem odtud tedy odjížděla, nebylo po jaru ani památky. Žádná tráva, žádné lístky na stromech, o květinách ani nemluvě. Ještě, že jsem domů jela autobusem a mohla se cestou na tu změnu postupně připravit. V Bělorusku byly lesní podrosty pokryté rozkvetlými sasankami, v Minsku vysázené tulipány, v Polsku již kvetly třešně, no a v Praze pak záplava květů, barev, čerstvého vzduchu, lidé v tričkách a kraťasech, skoro léto. Teď začátkem května už tu v Moskvě začíná listí na stromech vyrážet, tráva se váhavě zelená, tulipány lezou ze záhonu. Nekvete však ještě nic. Takže byl problém najít na prvního máje rozkvetlou třešeň. Mno, vzali jsme zavděk tulipánem ze skleníku, přece kvůli rozdílnemu klimatu neuschnu.

PRVNÍ MAJ

Jak jsem již zmínila, na prvního máje tu o Evropské unii nikdo neměl ponětí. Část populace ví, že ČR bude tak nějak vstupovat do toho Evrosajuzu, ale kdy přesně, to ne. Zato kolem Rudého náměstí byly ty správne oslavy svátku práce. Je pravda, že jsme čekali, že to bude větší. Ale i tak bylo celé centrum Moskvy zavřené, všude plno vojáku a policistů a rámů detektoru kovu, ke Kremlu se nesmělo, na Rudé náměstí taky ne, do chrámu Vasila Blaženého taky ne. Jen před ním bylo shromáždění, u bývalého Stalinova štábu bylo shromáždění, Moskvou šel průvod. Tvořili ho zejména turisti a Rusové, tesknící po Sovětském Svazu, tedy většinou starší ročníky. Volali po jeho znovuobnovení, a z čeho byl Stáník úplně vedle (já to neviděla), nesli protižidovské transparenty a provolávali protižidovská hesla. Celkově je tady naladění tak nějak proti Židům. Měli jsme o tom v pondělí takovou menší diskusi s kamarádkou a pak ještě s mými domácími. Prý se koncentrují v místech, kde jsou peníze, že prý oni jsou na peníze. Já jsem se tedy jen ptala, proč ne, proč nemohou Židé vést banky, když to evidentně narozdíl od Rusů dobře umějí a finanční trh je tu pak víceméně stabilní. Taky jsme se bavili o tom, že u nás v ČR není to rozdělení tak patrné a každý holt dělá to, na co je dobrý. Já proboha Žida ani nepoznám (pokud teda vyloženě nemá půlmetrové pejzy a jarmulku..:o) a je mi to úplně jedno. Tady jsou Židé pořád braní jako národ, který se považuje za vyvolený a nadřazený (z pohledu Rusů, s žádným Židem jsem tu nemluvíla, nebo možná jo, ale nepoznala jsme ho). Prý tu také mají velký vliv na kulturu, ale to přesně nevím, co tím mysleli. Budu se tomu ještě snažit přijít na kloub.

Co mi totiž moji domácí ještě tak jako dovyložili na vysvětlenou. Rusko je na tom teď dost špatně, co se inteligentních lidí týče. Kdo neumřel ve válce, ty vymýtil Stalin, a zbyli jen proletáři, řekněme s mozkovou kapacitou na nižší úrovni a ti se rozmnožovali a současný národ jsou jejich potomci. Inteligence je do značné míry, cca 70 % dědičná, takže vyloženě inteligentních lidí je tu relativně málo a ti ještě navíc odcházejí do zahraničí. No a podle toho to pak vypadá. Tohle mi říkali moji domácí (oni tedy doslova řekli, že tu zbyli samí blbci..:o), nedokážu posoudit, do jaké míry to je pravda.

Místní také říkali, že první máj není taková sláva, že mnohem pompéznější bude 9.5. tuto neděli. To je Den Vítězství Rudé armády a dodnes jsou na to všichni velmi pyšní. Z jejich pohledu se to dá chápat, Rudá armáda osvobodila Evropu od Hitlera. Ještě jsem vám ale asi nezmínila, jaká sláva bylo 12.4. Sice nebylo volno, ale přeci jen je to den, o kterém tu všichni vědí, v televizi estráda apod. Pro zapomnětlivé, 12. dubna letěl Gagarin do vesmíru a je to Den kosmonautiky. Zrovna ten den, netušíc o takové slávě, jsem šla pořídti na Rudé náměstí fotku mě a Puňti. Jen jsme to naštelovali a chtěli začít, přišli milicionáři a všechny z Rudého náměstí vyhnali. Přijely vládní limuzíny a začla přehlídka. Nečekala jsem tam a věc neviděla. Tady se pořád něco slaví..:o)

BYDLÍM!

Ano, už měsíc bydlím na stanici metra Perovo ve východní Moskvě. Sice jsem se párkrát stěhovala, ale vždycky v podstatě v rámci jedné stanice. Teď jsem snad zakotvila už nastalo, tedy az do srpna. Bydlim v rodine, tedy lepe receno u mladych manzelu, kterým je 33 roku, pani (Gulja) je televizni redaktorka a pan (Misa) dela něco v nějakém podniku zahranicniho obchodu, jedna s celnicema. Umrela jim prababicka a jejich syn a babicka odjeli na Ural zarizovat pohreb a vse okolo (Gulja je Tatarka). A zustanou tam uz na prazdniny (tady maji deti krome vsech možných dnu volna behem roku letni prazdniny cele tri měsíce, od cervna do srpna), takže se jim uvolnil pokoj a v nem ted bydlim. Jsou na me hrozne hodni a jsou dostatecne vzdelani a inteligentni, takže po vecerech klabosime. Gulja studovala sociologii a ted pise disertaci na tema problemu masove komunikace. Desne se o me staraji, dali mi do pokoje televizi a pocitac, Gulja mi chce prat a vari i pro me. Snazila jsem se protestovat, ale vysledkem bylo, ze mi Misa nabidl, ze když pujdu pozde domu, mam mu zavolat, ze pro me prijde na metro. Mame doma perskou kocku Lizu, která v živote nebyla venku, nikdy nevidela mys ani ptaka. Zato pozna krabici od mleka, a když si rano delam kakao, loudi na mne mleko. Necha se ode me pohladit i chovat, coz je podle mych domácích pry zazrak, protože nema rada lidi a chovat ji nemuze ani Gulja. já mam kocky rada, tak jsme s Lizou uzavrely pakt..:o) Puňťovi ani slovo…;o)

Krome zidovske a intelektualni otazky mi moji domácí osvetlili ještě spoustu dalších věci. Napriklad všichni cizinci vnimaji Rusko jako silene byrokraticky stat. Je to tak, ale sami místní nevedi, jak to zmenit. Vlada je oblbuje tim, ze se tim zvysuje zamestnanost. Nevím. Napriklad v pekarne jdu koupit chleba, nejdriv si musím vybrat, co chci, spocitat si, kolik to bude stat, jit zaplatit k pokladne, dostanu papirek a pak si o to u jiného pultu musím říct. Na všechno jsou specialni formulare, bumazky, na kazdou blbost je zvlastni poverena osoba. Jo, ještě nutno dodat, ze moji domácí nejsou puvodem z Moskvy (jako teda asi 80 % lidi v Moskvě zijicich), ale uz tu asi 20 let ziji a taky si na nekteré věci nemohou zvyknout. Mluvíli jsme i o korupci a malych dareckach za sluzbicky, kamarádickovani apod. Říkali, ze s tim nesouhlasi, ale bohuzel, chce-li tady člověk prezit, musi se prizpusobit.

Třeba Gulja chtela chodit do bazenu. K tomu je potřeba zvlastni razitko od doktora. Říkala, OK, zajdu na polikliniku k doktorovi. Ten ji velmi vymluvne dal najevo, ze ji to razitko da, pokud mu da peníze. Pokud ne, posle ji na deset ruznych vysetreni, kozni, krcni, kardio, gynekolog atd., kam se vsude musi objednat a trvalo by to asi pul roku a pak ještě samozřejme muze prohlasit, ze vysledky nejsou v poradku a razitko ji neda. No tak mu ty peníze dala, co muze delat. já jsem se tu ještě s žádnými problemy nesetkala. Milici se vyhybam na sto honu, zejmena po vecerech, ale me si nikdo nevsima, nebot mam vylozene slovanskej oblicej a se psem jsem vždycky vypadala jako místní. To když ma někdo trochu tmavsi plet nebo exotictejsi rysy, kontrolujou ho porad. Mne akorat v jednom klubu kontrolovali batoh a vzali mi z nej lahvicku s limonadou (kde bylo asi deci), abych si ji nahodou neupijela misto konzumace u nich. To ještě chapu. Postavili ji na okno a ze si ji pri odchodu muzu vzit. Coz jsem taky udelala a doma jsem ji nemohla otevrit. Utahli mi ji, smejdi, tak, ze jsem musela uriznout hrdlo..:o) Jo, taky mi v supermarketu chlap rekl, ze tam nesmim s knizkou. Bylo to cestou na metro a chtela jsem koupit jen dzus a to si vymyslel vylozene z nudy. To ale nejsou problemy, to jsou vymysly. Misa mi říkal, ze by mi rad poradil, jak se v které situaci chovat, ale ze to proste nejde, protože to sam nevi, protože ani on ta pravidla nezna. Nikdo je nezna. Zalezi na tom, jak se policajt, doktor, soudce vyspi, jakou ma naladu. Oni takhle prisli o byt. Druha strana soudce podplatila a on rozhodl presne naopak proti zakonu. Nikoho se nedovolaji.

Jedna Nemka, která tu byla na seminari, mi říkala, ze ji případa, ze se Rusove snazi nasledovat pravidla. Vždycky se je snazi zjistit, aby je neprekrocili. Nevím. Tady totiž moc pravidel neexistuje a tvori se za pochodu. To říkal i Misa. Tady pravidla nejsou, proto je nemožné se jimi ridit. Cimz je to tu cele takové neprehledne a chytrejsi vyhrava. Takže lidi, budte radi, ze zijete v prehlednem svete.

S tim vsim vlastně souvisi ještě jeden narodni rys, který jsem tu pozorovala a který tedy mohu bez zardeni zobecnit. Tim je premlouvani. Premlouvat a nechat se premlouvat. Nabidnete-li Rusovi cokoli (na navsteve, v kanclu, kdekoli), většinou napoprve ze slusnosti odmitne, to asi delame i my Cesi. Napodruhe většinou taky, je třeba se zeptat potreti. To same, když nekam prijdete a něco chcete. Ne, to v žádném případe nejde. Ale prosim vas. Ne, nejde to. A opravdu by to nějak neslo. No tak to tedy zkusime. Typicke. já se většinou zeptam jednou a koncim, ale tady to proste chodi jinak. Od zacatku je jasne, ze to pujde, je to jen hra (něco vyfotit, vzit si jidlo ven, něco si v obchode vyzkouset, poslechnout cedecko atd.) A z druhe strany je to stejne. K nam do kanclu chodi lidi, kteří třeba chteji jet na projekt ve trech nebo chteji v 16 letech na project pro lidi starší 18. Jsou schopni me pul hodiny premlouvat, prijit trikrat, telefonovat, poslat maminku. Pak uz mam blizko k tomu je vyhodit s nevybiravymi poznamkami. Uz jsem ale pochopila system, tak jim jen s usmevem vysvetluji, ze to OPRAVDU nejde. Oni ale porad maji pocit, ze hraju tu jejich hru a ze to nakonec nějak pujde a pak byvaji dost zklamani, ze jsem tak neustupna.

PUŇŤULIN

Puňťulin se ted vyhriva nekde na slunicku a je mu dobre na venkove s mymi rodici. Ne, ze by mu se mnou bylo spatne, ale preci jen lezet v kanclu nebo lezet na zahrade je rozdil. Nase cesta z Moskvy do Prahy probehla celkem bez potizi. Jen se asi 100 km za Moskvou porouchal autobus a tri hodiny jsme stali potme u sulnice a nikdo nic nerekl. já uz v duchu videla, jak nas vrati a moje jednodenni beloruske vízum mi bude naprd a zas pojedu pres Rigu, ale pak se ozvala rana jako z dela a jeli jsme dal. Rusko-beloruskou hranici jsem téměř nepostrehla. Cekala jsem nějaké problemy, když je to ten policejni stat, ale nic. V Minsku jsem dokonce stihla zajit s mym beloruskym kamarádem Slavou na kavicku/dzus a pul hodinky jsme pokecali. Pak na vyjezdu z Beloruska me donutili zaplatit vyvozni dan/clo za psa. Vybafla na me taková namalovana celnice, udajne veterinarka, ze mam zaplatit 10.000 rublu. Zirala jsem a ze to teda ne, ze ho nevyvazim, ze jen projizdime. Tak pry to mam zaplatit za to, ze mi psa prohlidla, ze je zdravej a mavala mi pred ocima nějakým sbornikem a radoby jako holcicka si povzdechla “To vite, zakon je zakon”. Psa ani nevidela, byl celou dobu v autobusu, ale zjistila jsem, ze mluvíla v beloruskych rublech, coz dela asi 4 Eura, tak jsem jim to zaplatila. RAdsi jsem ji neříkala, ze platit za prohlidku psa, kterého nevidela je absurdni. Ještě by si vymyslela, ze mu něco je. Pak po nas ještě chteli 2 Eura za každého ekologickou dan. Samozřejme u jedne prepazky smenite Eura, u druhe zaplatite, dostanete potvrzeni a jdete zpatky k veterinarce pro další potvrzeni. Pak me ještě prudil polsky celnik, který psi pas evidentne videl poprve v živote, ale zrejme byla smena nudna, tak se vyzival. Jela s nam v buse ještě fenka kokrspanela. Lidi nejdriv mruceli, ze se musi cekat, pak jim ale nase pruvodkyne zacla licit, jak týden predtim cekali tri hodiny, celnici kontrolovali uplne všechna zavazadla a vzali jim uplne všechno jidlo, ze se nesmi do EU dovazet, dva kontejnery toho byly. Od te chvile byli pejskove hrdinama dne, nebot se celnici vyradili na nich a lidi nechali na pokoji, dokonce ani celnik neprisel do autobusu. Pekne se v te nasi EU uzavreme. . . Pritom všichni Ti Belorusove, kteří se mnou v buse jeli, umeli perfektne cesky a v CR pracuji legalne, vzdelani inteligentni lide. A výborne nadavali na Ukrajince, zejmena v Praze evidentne existuji velmi presne ohranicene komunity Belorusu, Ukrajincu, Rusu. Cech to nepozna, pro nas všichni melou stejne, maximalne Rusove jsou oveseni zlatem a Ukrajinci delaji na stavbe, ze.

Do určité miry jsem rada, ze tu ted Puňťa neni. Mohu zajit do nějaké galerie, muzea, klubu, kina. Taky ho uz nemusím neustale hlidat, co kde sezere, kde se porve, co kde ulovi. Je tady na ulici vsude plno toulavych psu a je uplne bezne, ze babusky nosi v kabelce něco pro ne na zub. A muj pes evidentne vypada jako chudacek toulavej somracek, protože, presto ze ma obojek a lesklou srst, moje sabacka je desna heeerecka a kazdou chvili nějaká starenka vytahla z kabelky pytlicek s kurecima kostma nebo necim podobnym a zacla mu to davat se slovy, ty muj malej chudacku, ty musis mit hlad. A on vzorne sedi, vrti ocaskem a dela smutne oci. A já se muzu vzteknout a proste ho to zebrani neodnaucim.

RUSKA LITERATURA

Nekolik lidi mi reklo, ze zakladnim ruskym dilem je Mistr a Marketka od Bulgakova. Pri navsteve Prahy jsem knihu zakoupila a uz asi ze 3/4 precetla. Ještě pockam s hodnocenim, ale zatím mi to nepřípada jako vrcholne dilo 20. stoleti. Jinak mate-li někdo zajem cist rusky v originale, existuje výborna internetova stranka www.lib.ru, kde si muzete zadarmo a legalne stahnou nekolik tisic knizek v ruštine - proza, poezie, ruska i zahranicni literature. Ptala jsem se, jak je to možné a bylo mi receno, ze velmi male procento Rusu ma přístup na Internet nebo rado cte z pocitace a všechno si tisknout je skoro stejne drahe jako si knizku koupit, takže knizni trh to neohrozuje. Stranka pry funguje zejmena jako propagace, člověk si tam kus neceho precte a pak, nalakan, si jde knizku koupit. Nebo ji koupi nekomu jako darek. Uz nekolik lidi mi říkalo, ze to tak dela. Najdete tam i Capka, Haska nebo Kunderu.

GLOBALIZACE?

Moji rodice jednou meli na chalupe pana, který jim tam něco prestavoval. Pozvali ho na obed a on na me u nedelni kureci polevky vybafl: “Vy jste taková vzdelana, co vy si vlastně myslite o te globalizaci? Co to vlastně je?” Nudle se mi vzpricila v krku, boze, já prijedu o víkendu navstivit na venkov rodice a budu u nedelniho obeda diskutovat se stavbyvedoucim o globalizaci. Dneska bych mu to asi uz dokazala podat jednoduse. To proste prijdete v Moskvě do klubu na latinskoamericky koncert a tam sedi Belgican Pierre, kterého jste pred tremi lety potkali ve Spanelsku. To vase ruska kamarádka zjisti, ze zna americkeho sefa Standova ceskeho kamaráda z ceske banky. To vam proste svet zacne případat maly, protože se všichni znaji a potkavate stale stejne lidi..:o)

A pak vas takhle všechny zdravim do pulky sveta, kde to vsude ctete – do Statu, do Brazilie, do Nemecka, do Francie, do Holandska, do Belgie, do Irska, na Slovensko, do Ruska, do Makedonie, do Brna, na Karpaty, do Horek, do Ceske Lipy, do Jindrichova Hradce, do Vlasimi, do Caslavi, do Pisku, do Kosore, do Melnika, do Kojetic, do Zlina, do Ceskych Budejovic, do Hradce Kralove, do Chrudimi, do Revnic, do Rican, do Strancic, do Ctyrkol, do Kardasovy Recice, do Sulic, no a samozřejme do Prahy a vsude, kde jsem ještě zapomnela..:o)

Tak to pro dnesek zase bohate staci, zdravim do ceske kotliny, tady to tak utika, vždyt uz jsem za 3 měsíce zpatky.

Klara, uz bez sabacky

P.S.

Po dnesni vecerni vychazce menim prohlaseni. Do Moskvy jiz dorazilo leto. Stmiva se vecer az v deset hodin a je 20 stupnu (tepla). Da se toulat po parcich a bulvarech, posedet na zahradce a kychat od algerie o stosest.