Právě se nacházíte v sekci: Klára > Zprávy z cest > Rusko > Rusko5

(5) 16.5.2004, Cas vyletu je tu

Ahojte všichni,

tentokrat se hlasim trochu drive než po měsíci. Je to tim, ze mame pocitac doma a nemusím hledat vhodný okamzik v pracovni dobe. Je nedele, jsem zpet z vyletu a je třeba se opět podelit o dojmy. Tak tedy preji příjemne cteni dalšího dilu serialu mych ruskych dumek. Na konci pisani za odmenu další kviz. Nepreskakovat…:o)

Ano, zacala doba vyletu. Pocasi snad jiz definitivne opustilo zimu. Dva týdny jsme meli NADHERNE, teploty az k 25 stupnum a pak najednou buch, toto utery 11. kvetna zde v Moskvě opět snezilo, cemuz jsem pres varovani místních nechtela verit. Ale snad to jiz bylo letos naposledy a nadchazejici víkendy budu moci venovat pruzkumu nemoskevske casti Ruska. Nebudu vam zdlouhave popisovat, co a kde jsem videla, to mohu rozvest nad fotkama, jen tedy letmo zminim navstivena mista a pak vam spíš zase napisu, co jsem se tu dozvedela od lidi, co me tu zase trklo a tak. Doufam, ze vam je vsem jasne, ze všechno, co pisu, je muj subjektivni pohled, ovlivneny tim, s kym se tu stykam (coz je naštěstí hodne ruznoroda skupina lidi), do jake miry rozumim rusky a o co mam já zajem. Takže se nedivte, navstivi-li Rusko někdo jiny a uslysite uplne odlisnou verzi popisu místní reality.

SERGIEV POSAD

Tedy k vyletum. Minuly víkend jsem navstivila “male” mestecko Sergiev Posad (200.000 obyvatel), rodiste matrjosky, asi hodinu cesty na SV od Moskvy. Fotky tez na www.sergievposad.ru (v odkazu KOHKYRC jsou celkem pekne fotky místních lidi, jak vidi svoje město). Pozvala me tam moje kamarádka Katja na 9. kvetna. Jela jsem tam az vecer, obesly jsme město a v deset v desti sledovaly ohnostroj (město je vyrobcem rachejtli). Maji tam peknou pevnost s nekolika pravoslavnymi kostely, zvonici, bydli tam rusky patriarcha, muzeum hracek a par dalších pametihodnosti. Je tam moc příjemne a vse je tam opravene, neni tam takový shon jako v Moskvě. Mely jsme nadherne pocasi, takže jsme v pondělí (bylo volno) vzaly jejiho psa a vysly na nekolik hodin i za město, do prirody, do lesa, k rybniku, to mi tady tak chybelo! Za zminku ještě stoji, ze jsem tam v obchode se suvenyry potkala 3 Slovaky! Prohodili jsme jen par slov, byli to lide kolem 50-60 let, ale bylo mile slyset skoro-rodny jazyk.

Co teda stoji za delsi zminku, byla zvirena u Katji v byte. Ziji s maminkou v byte 1+1 a maji tam kocku a psa. No psa... Pes vypada a chova se jako hyena zihana. Je to směsíce staffordshirskeho teriera a ještě nějakého dalšího velkeho neznameho psa a musím říct, ze jak se hrnu ke kdejakemu psovi a hned se kamarádim, tohodle jsem se pekne bala. Cely nedelni vecer na me vrcel a stekal, takže vždycky, když jsem potrebovala projit predsini, pres kterou se musi jit, at potrebujete v malem byte COKOLI (zachod, napit, kapesnik v bunde, vycistit zuby), musela ho Katja drzet (naštěstí se z presdsine sam od sebe nevzdaloval). Spat jsem sla nezvykle brzy a celou noc jsem se zurive soustredila, aby se mi NECHTELO na zachod, protože si nedokazu predstavit, co by tato domestikovana hyena udelala, kdyby se vzbudila leknutim (hyeny divoke, co obchazely nas stan v Africe, byly ve srovnani s touto potvorou mila placha zviratka reagujici utekem na svetlo baterky). Byvalo by se mi to i podarilo vydrzet, nebyt dalšího zvireciho obyvatele bytu. Byla jim mala drobna kocicka, která vazilo sotva dve kila, ale ke spanku si vybrala zrovna moji postel, a to uz když jsem tam byla a lezela na zadech. Pokousela-li jsem se hnout ci ji shodit, litostive mnoukala vysokym hlaskem na cele kolo, takže jsem poslusne drzela. Nicmene ONA se celou noc lezic na mem brise vrtela, a když vam drobne tlapicky celou noc pravidelne masiruji oblast mocoveho mechyre, vas strach z hyen trochu polevi. Prezili jsme všichni bez ujmy na zdravi i loznim pradle. Rano mi hyena olizala oblicej, coz jsem v zajmu navazani dobreho kontaktu vydrzela, ac to nesnasim a svemu psovi to nikdy nedovolim, a pak uz to bylo dobre, nechal se ode me tahat za usi, cvrnkat do cumaku a drbat zada. Jen tak ze zajímavosti jsem se Katji ptala, jak reaguji lide, kteří psy nemaji moc radi nebo se boji i obycejnych ratliku. Pravila, ze takovi sedi v kuchyni jako pribiti k lavici a nehnou se odtud, celou dobu bedlive sledujic pohyb v predsini. To museji byt bezva spolecnici.

DEN VITEZSTVI

Ještě pred timto prvním vyletem ven z Moskvy jsem se ovsem zucastnila moskevskych oslav Dne vitezstvi. V sobotu 8.kvetna jsme si udelali vepro knedlo zelo a navstivili vystavu fotografii, kde vystavovalo asi 16 ruznych fotografu. V jedne mistnosti si říkám, jaka je ta krajina podobna te nasi, ze ty kopce a ty vesnice a lidi. Mno, byla to jakasi nemecka emigrantka z Cech, která se vratila fotit rodnou vesnici v severnich Cechach. Pozoruhodný je zejmena system dvojiho vstupneho, který je tu sice vsude, nicmene me ponekud překvapilo, ze vstupne pro cizince neni O NĚCO vyssi než pro Rusy, vstupne je PETKRAT drazsi. Takže opět nastupuje zname “tvar se jako znamy hrdina”, mluv rusky a kupuj levny bilet. Zatím se dari. Pak uz jsme jen posedavali na trave u Patriarsskych rybniku, dejisti Mistra a Marketky.

V nedeli 9. kvetna však vypukla ta prava taskarice. Alex, dobrovolnik od nas z organizace, me pozval do Velkeho divadla (Bolsoj teatr). Ale ne na jen tak nějaké obycejne predstaveni. Ve 12 hodin se tam v sale u pametni desky 28 padlym sesli pribuzni padlych clenu ansamblu divadla a veteranu Velke vlastenecke valky (1941-45). S pribyvajicimi lety veteranu i pribuznych samosebou ubyva. Byla to velmi pozoruhodná uzavrena akce, na kterou se asi turista jen tak nedostane, teda vlastně vůbec nedostane, hrala jsem Alexovu sestru…:o) Tvrdil o me, ze jsem dlouho zila v Estonsku, cimz se snazil ospravedlnit to, ze me nikdo nikdy nevidel a ze mam takový “estonsky” prizvuk…:o) Hodne Rusu si totiž podle me ruštiny mysli, ze jsem Estonka. Asi jsem tam něco preci jen nasakla…:o) Akce spocivala v nekolika proslovech, pak jsme kladli kvetiny k pametni desce, pak se chvili povidalo a pak jsme byli všichni pozvani na operu.

Z proslovu byla výborna jedna byvala tanecnice. Vypadala tak na sedesat, ale at pocitam jak pocitam, muselo ji byt minimalne 75, spíš 80, jestlize zazila valku uz jako vystupujici umelkyne. Licila celkem zajímave prihody, jak se plavili pres rozvodnenou Volhu, Nemci je z letadel ostrelovali a pak ve Volgogradske oblasti posilili vojska, neb si mysleli, ze to je další sovetska vojenska jednotka. Pritom to byl ansambl, který jel do Volgogradu vystupovat pro vojaky k pozdvizeni moralky. Když slysite takové vypraveni, spojite si to s tim, ze v podstatě v každé rodine někdo díky sovetske vojenske taktice “nas mnogo” za valky padl, uz vas tolik nepřekvapuje, ze tady maji oslavy vyroci konce valky takový megalomansky charakter. A nějak nevite, co odpovedet, když se vas ptaji – “A jak slavite konec valky u vas?” Moje “Mno, je volno a všichni jedou na chatu nebo na vodu, neb uz byva hezky a v rekach je dost vody” zni v tomto kontextu ponekud priblble…

Mezi timto memorialnim momentem a operou jsme meli ještě hodinu casu, tak jsme sli projit centrum, které bylo jinak zavrene. Poustelo se jen na povoleni nebo pokud mel někdo duvod. My meli listky do divadla. Pred Velkym divadlem bylo shromáždění, vsude se pely vojenske pisne, vsude rude vlajky, plno lidi v uniformach s ruznymi rady, nedaleko divadla velke komunisticke shromáždění, opět protizidovske napisy, vsude plno balonku, mavatek, no proste pruvod jako kdysi u nas, nemusím zabihat do detailu. Jen me překvapilo, ze vsude bylo i plno zen v uniformach. Na muj dotaz Alex odpovedel, ze prece i plno zen se s odvahou ucastnilo boju, at uz jako vojakyne ci v nemocnich a podobne.

Opera sama pak byla uz jen takovým dovrsenim zážitku toho dne. Bylo tam jen lehke pripomenuti tak vyznamneho dne a zasluh ansamblu divadla, podekovani vsem, kdo prispeli k vitezstvi, vyzdvizeni role Velkeho divadla jako symbolu Rusi a trihodinova Pucinniho Tosca s ruskymi titulky nad jevistem. já bych v takový den cekala operu nějakého ruskeho velikana, ale zvolili slunnou Italii, nebylo to spatne. Co me ale opravdu sokovalo, byl muj ob-soused, kterému uprostred druheho dejstvi zazvonil telefon a on zcela bez okolku dvouminutovy hovor vyridil. V kine uz jsem si zvykla, ale pri opere? Byt to muj bezprostredni soused, dostal by ode me herdu loktem mezi zebra.

CO JSTE DELAL V NOCI?

Jak jsem zminila drive, spada-li v Rusku svatecni den na víkend, prenese se volno na pracovni den, takže mezi 1. a 9. kvetnem tady v Rusku život trochu odumre, neb plno podniku ma volno cely týden. No a já uz zacinam lidem odjizdejicim v lete na projekty obstaravat pozvani, zacina kontakt s ambasadami, potrebuju s lidma mluvít, obvolavat je. V pracovnim tydnu 5.-7. kvetna (tri dny) bylo nemožné nekoho sehnat. Každý byl nekde na dovolene (většina Rusu miri na dovolenou v tuto dobu do Turecka). Nase Nataska se pekne rozcilovala, ze všichni byli v trapu, všichni spali… A tak je u nas ted velmi popularni dotaz: “Co jste delal v noci z 1. na 10. kvetna”…:o) (A shto vy delali nochyu s 1. na 10. maya…)

JAROSLAVL

No a tento víkend jsme se vypravili do historickeho mesta Jaroslavl (www.yaroslavl.ru). Vlakem čtyři hodiny od Moskvy, 800.000 obyvatel, spoustu pěkných opravenych kostelu, vezi, domu. Shledli jsme město z veze, prosli se na nabrezi Volhy (Volga, Volga, sira reka, Potapici…), najedli se ve výborne restauraci, navstivili místní multikino (pry svetova premiera filmu Van Helsink, meli pěkný tam pěkný zvuk a ve filmu byla PRAHA!). Město zalozil v 11.stoleti jakysi Jaroslav, který tam zabil medvedici. Nemohu říct, ze by me město nějak extra uchvatilo, podruhe ho zrejme nenavstivim, ale je zajímave videt, jak bezi život jinde, než v hlavnim meste. Ten rozdil totiž vidite na každém kroku. První, ceho si vsimnete, je absence novych aut zahranicni vyroby. Ještě obcas vidite 15 let stary Volkswagen, ale vozovemu parku Moskvy nesaha provincie ani po kotniky. Stejne tak lide jsou jinak obleceni, život je pomalejsi, mene uspechany, lide jsou příjemnejsi, na cizince pohlizeji se zajmem. Do reci se s nami dala babuska, co trhala listky na zvonici, vyrostci, kterých jsme se ptali na kino, chlapici v obchode s cedeckama. Lide ochotni, vstricni, mili. No jako u nas kdekoli mimo Prahu (říkám coby Prazanda…:o) Opět vzorec chovani vuci lidem s “divnym” prizvukem, na který si jiz zvykam – “A vy jste Nemci? Anglicani?” “Ne, Cesi.” “Jee, Cesi, já byl v Praze/Karlovych Varech/Brne…” Neni to jako jinde po svete “Czech Republic? Co to je? Kde to je?”. Tady maji Cechy všichni radi, v tom mame ohromnou vyhodu. Spojeno s vyhodou, ze umime rusky a muzeme s kymkoli poklabosit, je tady proste radost zit…:o)

Moji rusti kamarádi, které se snazim obcas na nějaký vylet vylakat, se me pokaždé ptaji “A co tam je, proc tam chces jet?” Nevím, co tam je, vsude je něco zajímaveho, pro me je proste zajímave vyjet na jeden den čtyři hodiny za Moskvu a videt, jak se zije jinde, něco videt, poznat, netrcet porad v Moskvě, mit obrazek z Ruska slozeny z neceho trochu vic než jen Moskvy. Ale chapu, ze místní to zas az tak nezajíma. Spoustu z nich nebylo nikdy v mistech, kam jezdím nebo se chystam ja, a taky jsou spokojeni.

PAN DOMÁCÍ

Nase pani domácí odjela na dva týdny na dovolenou do Turecka, takže mame “prazdniny”, nemyjeme nadobi a do noci koukame na televizi…:o) Ne tak doslova, ale je videt, ze rezim je volnejsi…:o) Pan je domácí kutil a oni ted trochu predelavaji byt, tak je porad zalezlej s naradickem v “jejich” casti bytu. Navic ted maji v praci mene práce, tak byva doma hodne brzy a muj prichod vždycky vita usmevnym “Davaj, čaj popijom”…:o) A sup, uz sedime u konyvky a probirame to ziti… Od nej mam vždycky dost materialu na premysleni, když mi lici, jak se v teto zemi da v podstatě VŠECHNO koupit (od podplaceni silnicni policie, pres kupovani ridicaku, který bez podplaceni instruktora stejne neudelate, po kupovani zakonu velkymi podniky…). Jak mi říkal uz pred lety jeden Turek zijici zde v Moskvě “Tady neni nebezpecno na ulici, me neokrade kapsar, já platim vypalne mafii.” Tady kriminalita spociva ve zkorumpovanem podrytem systemu, neprehlednosti zakonu, které jdou vylozit nekolika zposoby, vzajemne si protireci a soudy klidne rozhoduji v kontrastu s nimi. V tomto prostředí je téměř nemožné zalozit malou soukromou firmu, coz pry ještě jakz takz slo za Jelcina, ale Putin tento system podnikani pry celkem potrel. Ale toto je opět nazor meho domácího, já sama to nedokazu posoudit ani srovnat s CR. Mne nas system dani případa slozity taky…:o)

BYROKRACIE

Ja ale pravda, ze byrokracie tady buji jako nikde na svete. Kam se hrabe Botswana se svým vymyslem jit si zadat o povoleni k vyfoceni parlamentu… Uvedu jen par prikladu. Uz jsem vam psala, jak se v pekarstvi u jedne prepazky plati a u druhe vybira zbozi. Minuly týden jsem se rozhodla jit reklamovat sanon. Po tydnu pouzivani se rozpadl a všechno z nej vypadavalo. V kanceláři se mi smali, ze nic takového se v Rusku reklamovat neda, ze zaruka se vztahuje jen na velke věci jako je televize, lednicka a podobne. Se slovy “když k tomu budete přístupovat takhle, zustanete uz navždycky pro všechny rozvojovou zemi” jsem se vydala do “KANCTOVARU” (sla jsem vedle do obchodu pro fotky, jinak bych si tu cestu asi taky rozmyslela). Ach nas znamy hrdina, opět musi byt vzpomenut. S jeho vyrazem prerusuji stebetajici nicnedelajici prodavacky, ze bych mela malickou prosbicku, ze jsme u nich jako koupili sanon, který se nevyznacuje moc velikou kvalitou a jestli by mi ho mohly tedy vymenit. Ale my takové zelene sanony uz nemame… Nevadi, mohu mit i cerny. Ale my uz nemame ani cerne… Nevadi, jakykoli jiny, rozdil vam doplatim. Ve chvili, kdy v tak velkem centru kancelářskych potreb vypustila slečna z ust vetu “Ale my uz nemame žádné sanony”, zaclo ji to samotne byt divne. Nicmene mi s neotresitelnou jistotou pravi, ze pokud to chci vymenit, musím prijit zitra dopoledne v 11.00 S PASEM (!) a sepsanou zadosti! Ptam se, jestli tedy presne v 11.00 nebo kdykoli behem dne a zda ma byt zadost na hlavickovem papire. Druha vymekla a sla se podivat. A hle, sanony tam byly, dokonce stejne zelene… Ehm. Slecny se podivaly, ze nas sanon je skutecne nepouzitelny a s povzdechem na adresu vyrobce “taková spatna kvalita (takoe plochoje kacestvo)” mi sanon vymenily. V kanceláři mi nechteli verit, ze jsem jim ani nemusela vyhrozovat, jak budu vsude rikat, jak v tech kanctovarech maji ale spatne zbozi… Pry tady existuje i jakasi Spolecnost na ochranu spotrebitele, ale obratit se na ne znamena dat to k soudu a soudit se pet let. O jeden sanon? Ehm…

Po totmo vas uz nemuze překvapit, ze pas samozřejme potrebujete, i když si jdete koupit jizdenku na vlak, pasy vybiraji v Internet kafe, jste-li tam po desate hodine vecerni…

Nekteré věci tu stale ještě funguji jako u nas pred 15 lety. Napriklad je velmi velmi vyjimecne podavat prikazy k prevodu peněz ci prikazy k uhrade. Zalozit si ucet v bance bylo ještě donedavna prepychem. Lide bankam stale ještě moc neveri, produkt “plastikova karta” je ještě stale povazovan za novinku a zdaleka ne každý ji ma. Trvaly prikaz k uhrade? Utopie a vyraz budici udiv a obdivnou uctu v ocich. Moji domácí spolu s tisici (miliony) ostatních Moskvanu se pocatkem každého měsíce jdou postavit na postu do nekolikasetmetrove fronty a plati telefon, najem, splatky, VŠECHNO – SLOZENKOU (aaa promin, maminecko, dozdrzujic postovni terminologii, mela bych říct postovni poukazkou…:o) Zkratka hotove. Dokazete si to v dnesni dobe u nas ještě predstavit? Když jsem jim popisovala nase SIPO, jen vždychali a ujistovali se, ze to funguje, ze me neokradou, ze se to neprevede jinam, neztrati…

Co ale naopak vzbuzuje udiv ve mne, jsou místní bankomaty, kde muzete vybrat 2-3 meny (rubly a dolary, někdy i Euro). TO je tu normalni a moje domácí se divila, když mi pred odjezdem do Turecka pysne ukazovala svoji “plastikovou kartu”, ze v Turecku nebude moct z bankomatu vybirat dolary a v Praze nemuzeme vybirat Eura, když jsme v tom Evrozajuzu…

Jo, Evrosajuz, to tady vůbec budi nepochopeni. Neustale u nas v kanceláři nekomu vysvetluju, ze Evropska Unie a Shengenska dohoda, jsou dve ruzne věci, ze s ceskym/polskym/madarskym vizem nemohou jen tak prejet do Nemecka, ze ani pro nas se toho 1. kvetnem zas tak moc nezmenilo, ze je plno vyjimek, dohod, prechodných obdobi… Ve ctvrtek me dokonce donutili volat na ceskou ambasadu a nechat si potvrdit, ze pri ceste do Nemecka nepotrebuje člověk ceske vízum, když ma shengenske (coz je nesmysl, musi mit tranzitni ceske, ale třeba Polsko uz nekolik let takovou vyjimku uplatnuje a ted k ni pristoupila i Malta). Zmatek… Pred chvili jsem pohrdlive psala něco o ruske byrokracii, ze…

Pote, co jsem volala na ambasadu, me napadlo, ze bych se jim asi mohla nějak ozvat, ze tady pobyvam, co tu delam, stejne jako ambasade v Estonsku. Napsala jsem jim email, ale tady na ambasade rozhodně nevladne taková rodinna atmosfera jako v Tallinnu. Zije tady tisice Cechu, je tu ceske centrum, proste to tu je ve velkem, ne taková estonska idylka o peti lidech. Ale zas na druhou stranu, kolik Cechu tady dela v neziskovkach? Asi vite z novin, ze v patek jsme tu meli v Kremlu koncert - Karel Gott, Stefan Margita, Lucie Bila. Stanik tam sel a byl nadsen, ukazoval mi fotky, bylo tam 6500 lidi.

Co bych tak ještě zminila z naseho místního pestreho života. Zit v rodine je velmi zajímave. Musím říct, ze jsme mela ohromne štěstí a s domácími si hodne rozumim. Pani domácí vari gruzinska, tatarska a další uralska jidla. Povidaji mi o živote na Urale, o místních zvycich, obcas mluví tatarsky. Ještě pred odjezdem mi jeden vecer vypravela, jak letela delat reportaz do Cecni, do Grozneho, jak je hned po priletu evakuovali z letiste, ze je podminovane, jak je pak pri odletu vyslychali, proc se pri priletu nezaregistrovali, jak tam tocili rozhovory s místníma lidma, jak pak pasovali natocene kazety, protože by jim nedovolit vyvezt takový material a podobne. Jeji kolega byl v Cecni i na Balkane a rozdil mezi Groznym a Kosovem pry spociva v tom, ze v Groznem uz nestoji skoro žádné domy… Chtela mi ukazovat i nějaký film, ale to jsme zatím odlozili.

Jojo, szivam se tu, ruštinu piluju. Coz slovni zasoba, tu rozsiruju celkem uspesne, ale ještě stale velmi bojuju s prizvukem (udarenie). V cestine mame prizvuk ve slove na první slabice. V ruštine je to ruzne a i Rusove v tom delaji chyby a vzajemne se opravuji. Zaludne však je, ze když date spatne prizvuk, muze to menit vyznam slova. Napr. BELki jsou veverky, zatímco belKI jsou bilky. Tak takový rozdil se většinou pozna z kontextu, to ale nemeni nic na tom, ze díky tomu porad znim jako hotentot a casto mi lidi pres veskerou spravnost gramatiky proste nerozumi. Třeba nase stanice metra se pise Perovo, ale vyslovuje se PiROva, a když to reknu po svem, nerozumi mi, kde bydlim… A co je teda ještě pozoruhodne, ze misto, abych se od svych kolegu naucila spravnemu prizvuku, zacinaji oni po mne blbe opakovat ten muj…:o) Tuhle vecer jsme sli po bulvaru a Anel se nad tim pozastavila a povida “Teda my misto, aby ses od nas něco priucila, kazis nasi ruštinu”…:o)

Zase se mi to psani nějak protahuje, ale ještě jsem vam chtela napsat takové drobnosti typu:

*ze jsou tu všechny holky pomerne dost “hospodynky”. Ve dvaceti umeji většinou varit, jsou takové “uklizive” a celkove domacky orientovane, a to i ty, které jsou na první pohled takové “drsnejsi” a “do sveta”;

*ze k čaji tady opravdu serviruji marmeladu, kterou pouze “zacatecnici” strkaji do čaje, my zkušenejsi ji pojidame po lzickach spolu s čajem;

*ze všichni pribuzni zhruba stejneho veku se tady nazyvaji bratr a sestra (nerozlisuji bratrance a sestrenice, maximalne obcas zdurazni dvojurodnyj brat, ale to malokdy);

*ze tady delaji výborne livance a na ulici se prodavaji výborne pecene brambory s naplni;

*ze nam zitra na tri týdny vypinaji teplou vodu, coz je kazdorocne normalni kruty zert po cele Moskvě (v Praze se k tomu aspoň uchyluji v červenci, když je jednak teplo a jednak je pul Prahy na dovolene a ne v cele Praze najednou);

*ze mame ve stredu den muzeji, takže budou všechna muzea zadarmo;

*ze ctu Nabokova rusky v originale, nebot mi učitelka rekla, ze si ho ceni pro jeho jazyk, ale mne to moc nejde, radsi v metru louskam nějaké lehci zanry;

*ze se příští víkend chystam do Voroneze;

*ze to tady utika jako blázen…

KVIZ PRO STREDNE POKROCILE

No a na zaver ten slibeny kviz. Videla jsem v Sergieve Posadu a pak i v Jaroslavli výborny napis “MAKABTO”. Vůbec me nenapadlo, ze to je, co to je. Ale když se člověk zamysli, je to uplne jasne. Schvalne, jestli vas to nekoho trkne (ale bez pomoci domorodcu!). No schvalne, je to uplne jednoduche…:o)

Tak ale uz opravdu staci. Mejte se krasne a vychutnavejte cokoli kdekoli delate. A mnoho uspechu vsem ve zkouskovem obdobi!

Klara

NAHORU

© Copyright 2005-2007 Klára Dvořáková. Design Grafické studio Vlado. Programming Karel Nitsch