(2) 4.7.2007, Až pojedete do Peru

Milí zlatí,

až pojedete do Peru, tak si kromě takových těch běžně doporučovaných věciček (sluneční brýle a opalovací krém, funkční prádlo, dobré boty apod.) nezapomeňte s sebou přibalit dvě zásadní věci:

***brčko***

***zubní nit***

Brčko se vám bude setsakra hodit, protože bez něj se v místní dopravě z láhve nenapijete. Všechny autobusy poskytují ke službě zvané přeprava také službu zvanou natřásání, a některé jako bonus přidají i službu nadskakování. Více zdatní se tak při pití z láhve pouze polijí, ti méně zdatní si vyrazí zub nebo aspoň rozseknou ret.

Zubní niť se vám pak bude velmi hodit po konzumaci místní stravy, zejména pokud nejste vegetariáni. Ony ty kravičky nejdříve pár let běhají, dávají mléko, a s takovým členem rodiny je zatěžko se rozloučit, takže na pekáč jde až v pokročilém věku, no a lovit to po obědě ze zubů je pak zábava na celé odpoledne..:o)

Je ale fakt, že si místní jídlo moooc vychutnáváme. Mají tady *menu economico* za 3-4 soly, většinou zahrnuje polívku, jídlo, nápoj a někdy i zákusek. Sol je ani ne 7 korun, tak to je skoro ztráta času pokoušet se vařit. I když dneska jsme si na trhu koupili zeleninu a quinou a večeři jsme si dělali (Jarmilo, na obale od quinoy byly tři recepty, vystříhla jsem je..:o). Pokoušíme se vyhnout těm brutálně turistickým restauracím, a spíš koukáme, kam chodí na oběd místní. Většinou se tam dost rozsedíme a pak se nám už nechce jít do těch strašných schodů..:o) Příznaky horské nemoci zatím nemáme, ale jsme zatím stále v Cusku, docela nízko. Jen teda příšerně funíme, když tu chodíme do schodů. To si vždycky vzpomenu na nenáviděné hodiny tělocviku na gymplu, kdy jsme na *rozběhání* běhali pět koleček kolem stadionu... To pálení v krku je úplně stejné...:o)

Jídlo je vůbec velká kapitola, zkoušíme kde co, každou chvíli se poflakujeme po nějakém trhu, dneska jsme zase neodolaly a nakupovaly suvenýry, oni tu mají všude spoustu tak moc hezkých věcí, že člověk na pár momentů zapomene, že to pak povláčíme na trek do Huascaranu. Možná něco odložíme v Limě, uvidíme.

Co mě tu teda naprosto fascinuje, jsou láhve na nápoje. My Češi jsme vlastně hrozní suchaři se svými třetinkami, půllitry, litry a 1.5 litry. Co jsem zatím z lahví opsala, tak objemy jsou:

295 ml, 500 ml, 525 ml, 650 ml, 946 ml, 2250 ml, 2500 ml, 3120 ml

To je pestré, co? Tady je vůbec všechno pestré, hodně barevné, lidi jsou barevní, ale nějak si pořád nedokážeme představit, že bysme tak barevné oblečení nosili taky. Třeba do toho ještě dorosteme...:o)

Taky se snažíme docela kupovat místní věci, na potravinách jsem zatím vypozorovala tři označení a la *Peru made*, *Producto peruano* a *Hecho en el Peru*. A taky mě fascinuje, že většina jogurtů je tady BIO. Těžko říct, co to znamená, ale je to na tom napsané. I když člověk musí číst i ta malá písmenka, protože Hanča se svou alergií na kravské mléko si koupila sojový jogurt, a bohužel v něm bylo mlíko.

A další fascinující věc je, že tady třídí odpad. Mají tu barevné kontejnery jako u nás...

No, nedá mi taky nezmínit, jaká je to Peru profláklá destinace. Nejen, že znám fůru lidí, co tu už byla, ale hned jak jsme přijeli do Ayacucha, Radka říká *Mám pro Tebe překvapení, na domku je Colin*. Colin je Francouz, který Radku střídal, přijel na 4 měsíce, a před 3 rokama byl v Čechách na inexové Post Camp Event, a část lidí přijela už na Silvestra a spala u mě doma, tak Colin byl mezi nima..:o) To byla jedna náhoda. Druhá náhoda se nám povedla dneska v Pisacu, jeli jsme okukovat ruiny, nejdřív jsme se poflakovali po tržišti, po lidech moc nekoukám, natož po běloších, ale když jsme míjeli nějaké dva kluky, tak ten jeden z nich zrovna říkal *My name is Jonáš*, no tak to mě trklo a povídám *Nazdar Jonáši*...:o) Sice vím, že je Jonáš zrovna v Peru, ale kdyby se tomu Němcovi zrovna nepředstavoval, minula bych ho bez povšimnutí. (Jonáš je z Vítězné Pláně a byl s náma zaháčkovaný do letošního Fotbalu pro rozvoj a pobytu Keňanů). Tak aspoň vidíte, jak je ten svět fakt maličkej...

Čechů je tu dost, moc jich nepotkáváme, ale když jsme se včera sápali nad Cusco na ruiny Sacsayhuaman, tak nám cestou asi sto lidí nabízelo vyjížďku na koni. Když jsme pak potkali asi stoprvního člověka a jen se zeptal, jak se máme, tak já jen tak česky utrousila *šmarja, hlavně, ať nám nenabízí koně*. A pán hned bystře zareagoval *koně son caballos, si, entendo checo!* (Koně jsou caballos, že jo, rozumím česky). Čímž nás docela dostal, ale na koně jsme stejně nešli..:o)

Nedokážu psát moc strukturovaně, tak prostě postupně pár postřehu, co nás tu tak zaujalo.

Na záchodě Peruánci hážou papír do koše vedle mísy, stejně jako na Ukrajině. Při čekání na záchod úplně neuvěřitelně předbíhají. Moc nechápeme, co si asi myslej, že před tou kadiboudou dělame jinýho, než *estamos esperando*, protože *baňo esta ocupado*...:o) Španělština nás fakt baví. Sice nikdo nemluvíme úplně plynně, ale Radka i Karel si řeknou téměř o všechno, a my si taky nějak poradíme. Toho třičtvrtě roku ve španělským institutu musí být přece někde vidět...:o) Radunka je teda děsně roztomilá, protože všem zcela suverénně tyká. Ono jí to prochází, oni jsou tu všichni takoví milí, ale tady všichni používají vykací formu i v rodině, tak to někdy zní trochu legračně.

Teda ale co vám ještě musím napsat, je zážitek z busu do Ayacucha, jak hodinu před cílem nastoupil nějaký pán a poskytl cestujícím osvětovou přednášku. Mluvil v kuse cca 50 minut a na konci se snažil něco prodat, ale byl opravdu výbornej. Začal tak zlehka o stravování, jak by seňores a seňoras měli jíst zdravě, jíst věci v přírodní formě, pravidelně se stravovat, pak pěl asi 10ti minutovou ódu na nějaký zázrak, který se ve slovníku ukázal jako artyčok. Tomu všemu jsem rozuměla tak všelijak. Pak se ale pán pustil do odvážnějšího tématu, a to byla hygiena, jak by se lidi měli umývat. Pak to vzal obratem na relaciones sexuales, a to už jsem toho rozuměla docela hodně, protože slova jako prostata, menses a podobně, jsou dost mezinárodní. Nabádal muže, aby své ženy během menses nechali být. Nabádal ženy, aby o sebe dbaly, aby byly pro své muže přitažlivé. Nabádal muže, aby ženy nechali odpočívat, když si léčí nějakou chorobu. Nabádal muže, aby používali antikoncepci, protože 2-3 potraty ročně nejsou pro ženu zdravé. Povídal toho ještě velkou fůru, ale to už si nepamatuju. Na konci se snažil ženám prodat nějakou vodičku na intimní hygienu a mužům Viagru a ještě něco. Bylo to fakt výborný, jak ty lidi neměli kam utéct a museli ho všichni poslouchat. Tomu říkám efektivita, žádné dobrovolné přednášky ve třídách...:o)

Z cestování jsme měli vlastně ještě další výborný zážitky. Když jsme vyjížděli z Ayacucha na ty nezpevněné silnice, tak si nás z té autobusové společnosti natáčeli na videokameru. Všechny cestující jednoho po druhém. Trochu nás to znervóznilo. Já naštěstí neslyšela ty historky o padajících autobusech. My jeli celou dobu docela v klidu, ale v jednu chvíli jsme se vyhýbali s náklaďákem a Peruánci začli hystericky křičet *Vamos a bajar, vamos a bajar* (Vystoupíme, vystoupíme). Přitom vedle busu šel ještě jeden chlapík, co mu ukazoval. My asi víc věříme systému, oni mají asi víc zkušeností...:o)

Dneska jsme byli na takových ruinách, kde je v okolí moc pěkně vidět, jak se místní snaží zúrodnit úplně každý kousek půdy. Buď na stráních vidíte čtvercová políčka, kde teda nechápeme, jak se můžou s tou motyčkou vůbec udržet... A nebo jsou tam takové terasy, kde je to pak relativně rovné a z dálky to vypadá jako schody. Byli jsme v nadmořské výšce cca 3.500 m. Hanička to komentovala slovy *A naše máma říká, že v Jizerkách nic neroste*...:o)

Včera jsem četla nějaké info o Cusku (jinak jsme teď na čtení průvodců dost líní, spíš si to tu všechno necháme přeříkat od někoho), a tam se psalo, ze Cusco má asi 20 partnerských měst (ciudades hermanos). Mimo jiné Atény, Moskvu, Krakov, La Paz, Havanu, a fůru dalších. Ale zaujaly mě zejména ty Atény.

Zatím se nepohybujeme moc vysoko. Radce místní tvrdili, že nemáme na bolest a nachlazení užívat Acylpyrin / Aspirin, že nějak ředí krev a budeme mít potíže s dýcháním. My s sebou všichni samozřejmě vezeme kopici Acylpyrinu, tak nás dneska náš dálkový konzultant Jára po SMSce uklidňoval, že by to mělo být OK. Petra tedy dneska jednu tabletku zkušebně spolkla...:o) Moc vysoko nejsme, Ayacucho bylo 2.750 m, Andahuaylas 2.980 m, Cusco je 3.326 m, a ruiny okolo maximálně 3.800 m. Ale i tak s Hančou dost oceňujeme ten víkendový alpský trénink, co jsme týden před odjezdem absolvovali s Járou a Peťou na Watzmannu.

Tak už mě dneska nic moc dalšího nenapadá. Jsme tu za obryně, to je jasné, stařenky nám jsou po prsa, ale Petra říká, že cítit se tu jako obr není na Peru to nejlepší...:o) Dneska teda Petra po jedné návštěvě toalet říkala *Jestli mi tady něco dělá dobře, tak je to to očkování na žloutenku*...:o)

Kdybyste se chtěli pokochat trochu více mužským pohledem na naši výpravu, tak koukněte na Kájův blog (loni mi totiž Karel po mém shrnutí výpravy do Bulharska řekl, že on byl asi na jiném zájezdu...:o)

Adresa je: http://www.kaj.cz/peru/

A píše tam i třeba, jaká tu jezdí auta.

To ale pro dnešek už opravdu stačí.

Mějte se báječně, protože my se báječně máme, zítra jedeme na kola na *salinas*, kde dobývají ze slaného pramene sůl.

Zdraví Vás Klára jménem celého Kájova dívčího družstva