(4) 15.7.2007, Do postele jako na lyže

Naši milí,

tak se opět ozýváme, tentokrát už z Bolívie. Úspěšně jsme opustili Cusco, strávili 3 nádherné dny u Titicaca, a dneska večer jsme dorazili do La Pazu.

Ve čtvrtek v Cusku (snad) skončila stávka, každopádně busy se rozjely, tak jsme se i my už odpíchli. Za ty dva dny, co jsme byli nuceni v Cusku strávit, jsme prošli zbytek muzeí, které jsme měli na Boleto Turistico, a dokonce jsme ještě večer těsně před odjezdem shlédli jakési folklorní taneční vystoupení, bylo to velice zajímavé. Hlavně jsme koukali holkám na nohy...:o)

Z Cuska jsme jeli na noc, a kromě Káji, který se tam nemohl poskládat, jsme se i docela vyspali. Já teda seděla u dveří, tak do mě co čtvrt hodiny vesničani štouchali rancema, ale dalo se to. V pátek třináctého jsme ráno dorazili do Puna, a musím dát Honzovi za pravdu, že to je špinavá díra a Titicaca je tam špinavá louže. Taky jsme se tam moc nezdrželi. Hned ráno jsme vyrazili na plovoucí rákosové ostrovy a odpoledne jsme ujeli do Bolívie na Copacabanu (neplést s Copacabanou v Brazílii, tam je ta známá pláž...:o)

Pátek třináctého nám naštěstí nepřinesl žádnou smůlu, ale zažili jsme dva ne úplně příjemné okamžiky. První byl na těch plovoucích ostrovech. Je to děsně unikátní věc, z rákosu si tam lidi průběžně přistavujou ostrovy, neb jim odspodu z vody postupně odhnívají, koupíte si lístek na loďku a jedete se tam podívat. Až když tam přijedete, tak zjistíte, že si vás vlastně ti vesničani pouštějí domů, vysvětlí vám, jak žijí, jak ostrov stavějí, že jedí ryby a tu trotoru (rákos), ukážou, jak je jezero hluboké, a jak se zabývají ručními pracemi. Vzápětí vesničanky rozbalí deky a vy jste nuceni od nich něco koupit. Nemají tam nic extra, všechno dostanete i na pevnině, a těžko věřit, že to spíchli podomácku při svíčce... Dobrá, nechcete nakupovat, nevadí. Nechcete se alespoň svézt na rákosovém člunu? Inu, je to zážitek, odvezou vás k jinému ostrovu, váš motorový člun necháte za zády, a když vás mladík vysazuje, řekne „A teď zaplaťte". Neřekne cenu, dáte mu sol za osobu, a on řekne, kdepak, pěkně pět solů za osobu, a v podstatě vás vydírá, jelikož váš člun je daleko a jinak se odtud nedostanete. Inu, víc jsme mu nedali, ale znechutil nám výlet tak, že už jsme si na dalších ostrovech nic moc neprohlíželi, a těšili se na pevninu. Co bylo zajímavé, říkal ten kluk, že ty rákosové čluny se teď staví z PET lahví, na jeden člun jich potřebují tak 2.000...

A co myslíte, že nás pro změnu čekalo v Punu? Bystří se dovtípili, byla to stávka... Jak Petra podotkla: „To je stávková turistika, to co my tady provozujeme...". No, ulice byly opět plné davu, který vykřikoval hesla o lepší práci, nesl pár transparentů a usmíval se na nás. Usadili jsme se v jedné restauraci s dobrým výhledem a nakonec jsme viděli i pohřeb. Květiny nesli lidi zavěšené na takových tyčkách vysoko nad hlavama a obalené celofánem. Autobusy naštěstí jezdily, takže jsme pak rychle přejeli na Copacabanu.

Cestou nás na hranicích čekal druhý nepříjemný moment dne, když nám bolívijští celníci prohlíželi osobní věci. Velké batohy je nezajímaly, ale příruční batůžky nám projeli důkladně... Peněženky, deníky, foťáky, čuchali i k nepoužitým vložkám. Moc nevíme, co hledali, ale nebylo to nic moc, protože si nenechali ty věci ukazovat, ale batoh vám vzali a hrabali v něm. Jelikož Petře kámoši před odjezdem řekli, že občas i něco šlohnou, bedlivě je sledovala, když jí přepočítávali dolary... Naštěstí si neřekli o žádnou "falešnou daň", tak jsme tam neměli žádný konflikt. Ale nebylo to nic moc. Vtipné jenom bylo, že tam na hranicích pobíhal kluk, který česky říkal "čistit boty". Já nevím, že nám furt někdo nabízí čištění bot, vždyť jsou docela čisté... Teda dokud je nezujeme, to je pak průser...:o)

To byly ale jediné nepříjemné okamžiky, na které jsme vzápětí večer zapomněli, když jsme přejeli k Titicaca z bolívijské strany. V Punu je to možná špinavá louže, ale na Copacabaně je Titicaca nádherné, voda čistá, kolem nádherné hory. Navíc jsme dostali pokoj s výhledem na vodu, takže jsme se posadili "do kina" a pěkných pár minut jen tak zírali na hladinu a na odrážející se zapadající slunce a posléze světýlka.

V sobotu ráno jsme se loďkou přeplavili na Isla del Sol (ostrov slunce), který jsme původně neměli v plánu, ale nakonec jsme z něj byli úplně děsně moc nadšení. Jednak tam bylo krásně (krajina, vesničani, oslíci, okolní zasněžené hory na pevnině, snad Cordillera Real), ale hlavně to byl náš první výlet bez průvodce, kdy jsme se celý den jen tak poflakovali, neměli jsme za zadkem průvodce, který by nám pořád říkal, co a kde a jak máme dělat, a prostě jsme si svým tempem přešli ostrov ze severu na jih a užili si to.

Co nás teda maličko překvapilo, že přes den bylo na ostrově dost horko a v noci naopak pěkná kosa. My teda už když jsme přijeli do Puna, tak tam ráno byly zamrzlé louže, což zní asi trochu neuvěřitelně, když prý v Čechách jsou teď tropická vedra. No, my tu spíš mrzneme. Na ostrově jsme s sebou neměli spacáky, protože jsme velké batohy nechali v hotelu na pevnině, takže když jsme se večer chystali do postele, oblíkali jsme se jako na lyže... Flísku, čepici, rukavice, moirové spodky... Je zajímavé, že ač tady v zimě mrzne, baráky tu prostě nemají žádné topení. Měli jsme dva pokoje a s Hančou jsme vyfásly manželskou postel s jednou velkou dekou, takže jsme se snažily vzájemně zahřát, jak to jen šlo...:o)

Poté, co jsme teda přestáli ve zdraví zmrzlou noc na ostrově a rámus hlučné polské skupiny z našeho hotýlku, jsme se přeplavili zpátky na pevninu, prohlídli místní nedělní trh, a dneska odpoledne se přesunuli do La Pazu. Ubytujeme se, chceme si trochu prohlídnout město, a co myslíte, hlavní třída zatarasená, všude mraky lidí, průvody, transparenty... No, nehádáte správně, stávka se nekoná, ale taky jsme si to mysleli... Zcela náhodou a bez úmyslu jsme se přichomejtli k oslavám La Pazu, co jsme zatím pochopili, tak má 200 let od osvobození. Taky jsme v davu potkali svoje první Čechy (Tučňáky z letadla nepočítáme), se kterými jsme chvíli klábosili, přiletěli teprve dneska ráno a jednomu z nich bylo z výšky pěkně špatně.

Taky nerozum, letět rovnou do takové výšky. La Paz má letiště ve 4.000 a město se táhne do takového dolíku. Když jsme přijížděli z Altiplana, což je celkem slušná placka, ale ve 4.000, byl to supr pohled. Najednou přijedete na okraj velké díry, a v ní je město. A ještě když se večer rozsvítila všechna světýlka, stojíte v centru a město se táhne kolem vás na všechny strany do kopce. Z hotelu máme výhled na takovou pěknou zasněženou horu, okolní vrcholy mají něco kolem 6.500 m.n.m.

Ještě jedna veselá historka z restaurace (teda nepočítám ty historky, kdy se Petře dušují, že polívka je bez masa, a pak z ní vytáhne kus kuřete...). Dneska ráno jsme se rozhodli, že si po čase dáme pořádnou gringovskou snídani. Usadili jsme se v takové dost gringo restauraci a dali si palačinky s kakaem a kávičkou. No, byla to taková bolívijská palačinka bez náplně, káva okolo zrna letěla, ale bylo tam teplo a bylo to příjemné. Když už jsme chtěli platit, přišel ke mně číšník a říká "Slečno, promiňte, máte moc hezké xxx, mně se moc líbí." Bohužel jsme nerozuměli to xxx, a jelikož jsem měla na stole mobil, trochu jsem si myslela, že chce můj mobil. Napotřetí jsem z něj konečně vytáhla, že se mu líbí moje propiska na psaní deníku. Moc se omlouval, vytáhl svoji a prosil mě, jestli bych ji s ním nevyměnila, že ta moje má moc pěkný ten úchyt do výstřihu. Zkusila jsem tu jeho, psala, tak říkám OK, moc mi děkoval, a ptal se, jestli to je nějaká firemní. Řekla jsem mu, že Plzeňský Prazdroj je cerveza checa, zajásal Checoslovakia a běžel se s propiskou mazlit do kuchyně. Ani účet nám málem nepřinesl...:o) Byl ale fakt moc slušnej, většinou děti i lidi žebraj a jedno dítě mi chtělo propisku vzít ze síťky na batohu. Tenhle navrhl férovou výměnu...:o)

Jinak pivo tu moc nepijeme. Michale, Cusqueňu si za Tebe určitě nedám, jednak proto, že pivo vůbec nepiju, jednak proto, že tady už točí Paceňu..:o)

Přijde mi, že tady v Bolívii je víc "místních cizinců". Jakože lidí z okolních zemí, Argentiny, Chile, Brazílie, Peru. V Peru byli samí Američani a běloši. Z Evropanů potkáváme hlavně Angličany a Francouze, pár Norů, a hodně Izraelců. Ale nebavíme se s nima, celkem si vystačíme. I když nevím jak Kája, holky vyvinuly teorii, že nedostatek pánské společnosti kompenzuje četbou. On ale hlavně chce dočíst všechny ty časáky, aby je mohl vyhodit a měl lehčí batoh...:o)

No, tak ty ostatní drobnosti vám napíšu jindy nebo ne... Jak popeláři zvoní na tyč a lidi vybíhají s odpadkama. Jak jsou tu všude internetové kavárny a přizpůsobily se trhu, protože VŠUDE tu nabízejí vypálení fotek na cédéčka... Jak kohoutky u sprchy v Peru probíjejí, protože voda se ohřívá elektřinou přímo nad sprchou, takže kohoutky jsou obalené izolepou...:o) Jak je tu všude mraky krásných psů, ale jsou mírumilovní. Včera mi teda v restauraci jeden dal přední packy do klína, to už jsem ho vyhodila, to je moc i na mě, známého psomila. Jak jsme se dneska přichomejtli na mši a hráli tam na kytaru...:o) Jak se tu moc nedají fotit lidi, dneska jsem se konečně osmělila a jedné stařenky se zeptala a chtěla dolar za fotku... Jak jsou to tu polívkové národy a jsme v nebi ze všech jejich polívek... Ale zato tu mají všude nasládlý chleba, i těsto na pizze... Jak se v každém busu a lodi musíme podepisovat a vyplňovat číslo pasu, takže si ho buď pamatujeme, nebo vymýšlíme...:o) Jak tu chodí holky hodně v tradičním oblečení a ne moc v džínách.

A tak, je toho mraky. Mějte se hezky, zase se ozveme. Máme teď cca dva dny v La Pazu a pak chceme jet na jih Bolívie na solná jezera. Uvidíme.

Zdravíme z veselého, barevného, příjemného La Pazu, kde se nám moc líbí a máme se dobře.

Klára a spol.