(7) 28.7.2007, Kondoři vědí, co se sluší a patří

Ahoj všichni,

zdravíme vás po pár dnech z Huarazu od Huascaranu (pozn. Huaraz je město, Huascaran hora. Nádherná...).

Když jsme se skulili z Misti, jeli jsme na dvoudenní výlet do Colca kaňonu, jakože pozorovat kondory. Kondoři jsou k vidění jen brzy ráno, když vysvitne slunce, plachtěj na termických proudech kaňonem nahoru. Spali jsme v městečku Cabanaconde, které bylo děsně vtipné. Všude hýkali oslíci jako o život, na náměstí postávali kovbojové a večerní bohoslužbu přenášeli rozhlasem na náměstí. Asi je příjemnější poslouchat slovo boží se skleničkou pisca v ruce, protože na náměstí bylo hodně lidí, v obrovském kostele se naším příchodem zvedl počet lidí o třetinu (Petra ležela, kolik bylo lidí v kostele?...:o)

Druhý den ráno jsme jeli v šest hodin narvaným autobusem k vyhlídce zvané Cruz del condor. Naštěstí vystupovali skoro všichni, jinak bychom se ven neprorvali, přeci jen nejsme ještě v tlačenici tak zdatní jako místní stařenky – frontové bojovnice... Vysypali jsme se ven a první, co bylo, ňákej uniforma po nás chtěl 35 solů (cca 250 korun) vstupné. To nám přišlo za hodinu a půl nejistého čekání na kondory trochu přehnané, tak jsme jim řekli, že to nezaplatíme. A nastalo mé druhé dohadování ve španělštině, kde se mi opět zoufale nedostávalo minulých časů... Říkal, že to je vstupné do Národního parku, ale my byli v *parku* už dva dny a nikdo předtím po nás nic nechtěl. Prostě jsme jim říkali, že to nezaplatíme a oni neměli vůbec žádné argumenty, co na to říct, tak opakovali dokola to samé, že to prostě musíme zaplatit a že to platí všichni a že to je na zlepšení parku. Když tam vidíte tu rozmlácenou prašnou cestu, tak se logicky ptáte, na jaké zlepšení... No, dohadovali jsme se tak deset minut. Vůbec je nenapadlo vyhrožovat policií či posadit nás do nejbližšího autobusu. Ve finále nám dali poloviční slevu a platili jsme jakousi peruánskou taxu. Na dotaz, proč Peruánci platí polovinu, mi také nedokázali odpovědět... A ještě nám řekli, ať ten lístek nikomu neukazujeme. Taky nám nedokázali odpovědět, proč to nevybírají na hranici národního parku, ale zrovna u vyhlídky na kondory (to nás štvalo asi nejvíc). No byli to šašci, jsme prostě v Peru...

V půl osmé jsme zaujali pozice na vyhlídce a uvařili si čaj. Kondoři nikde. Maličcí kolibříci se sice velmi snažili, sáli z květů jako diví, ale my čekali na kondory... Kolem osmé se na dně kaňonu objevilo něco jako moucha, postupně se to zvětšilo a dva kondoři tak jakože prolítli, aby se neřeklo. Inu, kolik jich tu mají? Honza měl fotek spoustu, ale to mohl být jeden pták z dvaceti různých úhlů, že... Mno, po dvou hodinách čekání, před půl desátou jsme si řekli, že to stačilo, že musíme stihnout autobus zpátky do Arequipy, neb musíme stihnout přípoj do Limy, abychom se pak dostali do Huarazu (jsou teď svátky, všechny spoje byly plné). Tak jsme si sbalili naše skříně i s vařičem a šli na cestu vyhlížet bus, který měl jet v půl desáté.

Jelikož Kája má na foťáku nejlepší zoom, byl jediný, kdo kondora jakžtakž vyfotil. Radka to okomentovala slovy (prý nechtěně): No, tak Kája je jedinej, kdo toho ptáka má.

Náš autobus NAŠTĚSTÍ přijel až v deset, protože ve tři čtvrtě došlo k naprosto nečekané, úžasné, ohromné a ohromující exhibici. Zřejmě si přispali, ale jakože na omluvu, přilítli dva kondoři, opravdoví mackové, a nezůstávali jen v kaňonu, prolítávali pěkně nad vyhlídkou, až u silnice, prostě profíci, co věděli, co se pro turisty sluší a patří. Já ani nefotila, já na ně jen ohromeně zírala, jsou to fakt ohromný ptáci, na konci křídel krásně roztřepená brka, červené hlavy, podvozek elegantně složenej pod břichem, rozpětí křídel no minimálně... no prostě hodně, seshora jsou bílí, no to se prostě musí vidět. Mě to kupříkladu ohromilo víc než Machu Picchu (já vám říkám, že jsem kulturní barbar…)

Pak jsme nasedli do busu a čekala nás 30 hodinová cesta, přesun na sever sem do Huarazu. Jelikož byly jízdenky vyprodané, jeli jsme ňákou děsně drahou společností (Cruz del Sur), která nám servírovala večeři, snídani, oběd, prostě jak v bavlnce. Taky jsme shlédli několik filmíků, Antonio Banderas (Take the Lead), Johny Depp (Piráti z Karibiku 2), Tom Hanks (Da Vinciho kód), pro mě teda jedna blbost vetší než druhá, ale úplně jsme na pár hodin zapomněli, že jsme v Peru.

No, a v pátek večer jsme se ocitli v Huarazu, lilo jako z konve, všude mraky, počasí na treky jako dělané. Vrhlo se na nás klubko taxikářů, které jsme zarputile odmítali. Co nám vrtá hlavou, je, jak všichni poznají, že jsme de la Republica Cecha. Dneska na trhu nás zas ňákej prodavač odhalil, a říkal, že sem jezdí do hor plno Čechů, že to pozná podle jazyka. Taxikáře jsme odpálili, hostel našli, sprcha byla skvělá V-Ř-E-L-Á a je nám zas dobře.

Dneska jsme se poflakovali. Ráno jsme se viděli s Filipem, co provádí zájezdy v Peru pro S.E.N., ofotili jsme si od něj nějaké podrobnější mapy a zítra vyrážíme na pětidenní trek kolem *nejkrásnější hory světa* - Alpamayo. Od nás je vidět i Huascaran. Hory jsou tu naprosto nádherný, úplně jiný než na jihu, teď to je Cordillera Blanca, většina štítů kolem 5-6 tisíc, se sněhovou čepicí, prostě fotogeničtí frajeři. Už ale na žádnou nepolezeme, půjdeme údolími, pěkně pianko obdivovat je jen zespoda.

Máme se výborně, ale přeci jen už se trochu začínáme těšit domů. Nejlíp se to pozná podle toho, že už MINIMÁLNĚ 2 týdny je naším nejčastějším tématem JÍDLO. To se dycky někdo z nás zamyslí a řekne, víte, co bych si dal/a. A už to jede a na hodinu máme téma... Radka už nemůže ani vidět kuřata, Petra nějakou dobu nebude jíst vajíčka, chleba nám leze ušima, prostě musíme si pro maminky vymyslet, co budeme chtít uvařit na přivítanou...:o)

Mno, to pro dnešek stačí, mějte se všichni báječně, už se nám to tu krátí, ale Huascaran si užijeme do poslední minuty.

Zdravíme ze severu, jsme blíž rovníku a je tu podstatně tepleji,

Klára

Ještě mi nedá nezmínit naše opálení. Až v Praze potkáte slečnu, která bude sýrově bílá, ale bude mít úplně černé tlapky a obličej (alternativně s bílými fleky kolem očí od brýlí), tak je to někdo z nás. Postihlo nás tzv. peruánské opálení...:o) Dlouhý rukáv a nohavice, ale na ruce a obličej slunce pere jako drak.